Oksana Ivanenková

Narodila se jako dcera právníka, novináře a spisovatele Dmitrije Alexejeviče Ivanenka (1859-1943), který patřil k ukrajinským národním obrozencům. Psal pod různými pseudonymy, redigoval časopis Poltavské gubernijní vědomosti a zahynul při válečné evakuaci ve Sverdlovsku. Oksanin bratr Dmitrij Dmitrijevič Ivanenko (1904-1994) se stal teoretickým fyzikem a přednášel na Lomonosovově univerzitě v Moskvě.

Po studiu gymnázia v Poltavě nastoupila k povinné převýchově do jednoroční dělnické školy a odtud v roce 1922 do Poltavského ústavu veřejného vzdělávání. V roce 1926 absolvovala fakultu sociální výchovy pedagogického institutu v Charkově, v roce 1931 ukončila postgraduální studium v Ukrajinském výzkumném ústavu pedagogickém, dále vedla sekci dětské literatury v kyjevské pobočce institutu. Několik let byla učitelkou v dětské kolonii Maxima Gorkého pod vedením A. S. Makarenka. V letech 1932–1939 pracovala v kyjevském nakladatelství literatury pro děti "Molodyj Bilšovik", v letech 1947–1951 v časopise pro nejmenší čtenáře "Barvinok". Dále působila ve svobodném povolání. [1]

Byla pohřbena na Bajkovově hřbitově v Kyjevě.

Její dcera Valerija Volodymyrovna Ivanenková (1926-1968) byla také spisovatelkou knih pro děti a překladatelkou.

Psala a publikovala časopisecky od roku 1925, první knížku vydala roku 1940. Nejoblíbenější zůstávají její pohádky pro děti předškolního a raného školního věku s tematikou zvířat. Ostatní tvorba byla spjata s pracovním prostředím Makarenkovy školy, a tak poněkud zatížena socialistickým realismem. Do češtiny bylo v letech 1954–1974 přeloženo pět knih, populární zůstávajíː

• Pohádky lesa
• Slaměný býček
• Tarasovy cesty

Psala ukrajinsky, překládala z němčiny, z dánštiny (např. originály Andersenových pohádek) a z ruštiny.