Ohrada (Petrovice)

Ohrada je malá vesnice, část obce Petrovice v okrese Příbram. Nachází se asi 3 km na východ od Petrovic. Je zde evidováno 9 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 31 obyvatel.[3]

Ohrada
Stavení ve vesnici
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecPetrovice
OkresPříbram
KrajStředočeský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°32′49″ s. š., 14°22′37″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel31 (2011)[1]
Katastrální územíObděnice (6,72 km²)
PSČ262 55
Počet domů9 (2011)[1]
Ohrada
Další údaje
Kód části obce403547
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ohrada leží v katastrálním území Obděnice o výměře 6,72 km².

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1575.[4]

Pamětihodnosti

  • Ve vesnici se na soukromém pozemku v zahrádce nachází kamenný kříž.
  • Další kamenný kříž se nachází v ohradní zdi u stavení, také ve vsi.

Pověsti

Nedaleko za vesnicí ve směru na Nálesí visel na mohutném smrku svatý obrázek. V těchto místech prý straší a k tomuto místu se vztahují následující pověsti.[5]

Obrázek tam zavěsil hospodář z nedalekých Obděnic. Jednou ho v noci probudil nezvyklý šramot. Když vyhlédl ven, spatřil dvě siluety utíkajících mužů. Neváhal, popadl ručnici a vyběhl ven. Zloději se po jeho výhrůžkách ani nezastavili a začali utíkat. Sedlák, aby je zastavil, pro výstrahu vystřelil. Ale na neštěstí zasáhl jednoho z pronásledovaných. Padl mrtvý u tohoto smrku. Později, když se vše vyřídilo s patřičnými úřady, nechal zde sedlák pověsit svatý obrázek a už nikdy víc pušku nevzal do ruky.[6]

Později se začalo povídat, že u obrázku straší. Po západu slunce se tam každý den zvedal tak silný vítr, že se místní začali tomu místu vyhýbat. O celé záležitosti se dozvěděli místní četníci a rozhodli se, patřičně posilněni v místní hospůdce, že celou věc vyšetří. Jeden se k obrázku vypravil s bryčkou a s párem koní. Vrátil se sám a dlouho o celé záležitosti nemluvil. Až později vyšlo najevo, že se mu v lese, když začal hučet vichr, koně splašili. Jeho vláčeli notný kus cesty, nakonec zpřetrhali otěže a utekli. On dostal místo pochvaly k úhradě škodu na bryčce a vynadáno.[6]

Jeden místní pytlák ze vsi chodil v noci klást oka na zajíce. Když došel k obrázku, viděl, jak tam něco v mechu svítí. Vrhl se tam, začal rozhrabovat mech a místo očekávaných zlaťáků na něj svítila ohnivá lidská lebka. S poslední odvahou ji zase zahrnul a utíkal, jako když do něj střelí.[6]

Jednou si obděnický hospodář vyhlédl v lese za Ohradou kousek od obrázku pěknou rovnou soušku. Vydal se pro ní za tmy. Zasekl poprvé, sekera odskočila. Po druhém také neúspěšném záseku vzhlédl vzhůru do koruny stromu a nevěřil vlastním očím. Nahoře seděl ohnivý pták a zvědavě a posměšně jej pozoroval. Sedlák měl pro strach uděláno a snažil se ptáka zaplašit křikem. Ten se ani nepohnul, až došla sedlákovi odvaha. Odešel s nepořízenou. Pro tu soušku se ale vrátil v ranních hodinách. Po ptákovi nebylo ani vidu, ani slechu a sekera se zasekla do kmene jako obvykle.[6]

Jiný hospodář šel z Obděnic do Ratibořic. Šel také cestou okolo obrázku a nesl v kapse peníze. Šel zaplatit za prasátko, které si předchozí den odsud odnesl. Celou cestu u obrázku měl nepříjemný pocit, že ho někdo sleduje. Navíc slyšel praskání jehličí a kradmé kroky. Když se zastavil, kroky se zastavily také. Dostal strach a vrátil se. Dluh zaplatil až příští den a raději jel bryčkou a s čeledínem.[6]

Galerie


Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
  3. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 152.
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 174.
  5. BAZAL, Karel. Pověsti Sedlčanska. Paměti dávných křížků. 1. vyd. Svazek 3. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2007. ISBN 978-80-86559-74-2. S. 101. Dále jen Bazal 2007.
  6. Bazal, str. 102.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.