Ohýbání dřeva

Proces probíhá tak, že dřevěné hranoly určené k plastifikaci se navlhčené vloží do nádoby nebo šachty s vodní párou. Pokud nádoba není hermeticky uzavřená, dřevo se paří, v závislosti na průřezu, desítky minut až několik hodin, přičemž nesmí přijít přímo do vody. Po vyjmutí z nádoby se obrobek ohne podle připravené šablony (nazývané kopyto) a na ní se zafixuje. Při samotném ohýbání musí být tažená strana průřezu zajištěna protitažným plechem, který musí být na obou svých koncích pevně přichycen k ohýbanému dílu, jinak by dřevo praskalo. Ohýbání probíhá většinou lidskou silou a musí proběhnout co nejrychleji, ideálně do pěti minut. Po skončení ohýbání se obrobky zafixované na šabloně uměle suší. Obrobek lze ze šablony sundat nejdříve po třech dnech, u velkých průřezů a/nebo malých poloměrů ohybu je vhodný nejméně týden.

K plastifikaci ve vodní páře je nejvhodnější dřevo jasanové a bukové. Je však možné ohýbat i jiné listnaté dřeviny. Zcela nevhodné jsou však všechny jehličnaté dřeviny.

V minulosti tuto metodu využívali především koláři. Ohýbané byly například sanice a lišty ložné plochy u saní nebo špičky celojasanových lyží. S úpadkem kolářského řemesla během druhé poloviny 20. století však využívání této technologie postupně upadalo. Ovšem dodnes známá využíváním této metody je česká firma TON, která vyrábí zejména ohýbané židle[1].

Ohýbání dřeva

Nevýhodou této technologie je tendence obrobku vracet se do původního tvaru, zejména ve vlhkém prostředí, ovšem ceněn je fakt, že obrobek je z jednoho kusu dřeva, a většinou i samotný řemeslný postup ohýbání.