Obležení Homsu

Od poloviny března roku 2011 v Sýrii začínají povstání a protesty proti diktátorovi Bašáru al-Asadovi. Prezident Sýrie Bašár al-Asad tak začal násilně obléhat města se spiklenci a hromadně je zavírat[4], což vyvolalo rychlé povstání v jiných městech, jako je právě Homs.

Postupem času roku 2011 se město Homs stalo známým bojištěm, a proto ho navštívili arabští pozorovatelé, kteří kladli za cíl ukončit kruté boje v Sýrii. Tanky Syrské armády se sice stáhly nebo byly ukryty, ale na konci ledna roku 2012 mise skončila neúspěchem, z důvodu velké nesnášenlivosti a neukončení silného odporu proti Bašáru al-Asadovi syrskou opozicí[5], a proto se město stalo znovu bojištěm.[6]

V lednu 2012 Asad nasadil do bojů proti syrské opozici ve městě i chemické zbraně.[7]

V únoru 2012, po neúspěchu mise, začala ofenzíva syrské armády, která měla odpor Homsu zlomit. V březnu roku 2012 probíhaly tvrdé a stále častější střety mezi armádními a rebelskými jednotkami.[8][9][10][11] Výsledek ofenzívy dopadl tak, že bylo zabito mnoho prodemokratických rebelů, popřípadě islamistů i civilistů, a tím syrská armáda dokázala mít pod kontrolou 70 % ulic města. Zbytek roku 2012 zůstal patovým, avšak syrská armáda pořádala cyklické útoky, které často vyhrávala, ale stále neovládla celé město.

Na začátku roku 2013 boje ve městě ustávaly, ale úplně neskončily.[12] Rebelové z Homsu měli ale v polovině roku 2013 na mále, protože se vítězství začalo přikloňovat k Asadově armádě.[13][14] Tou dobou už se rebelové drželi jen v některých čtvrtích města.[15] Povstalci byli v září 2013 odříznutí od léků a jídla, ale syrská armáda zakázala do obklíčených čtvrtí kohokoliv pouštět[16], přesto se rebelové odmítli vzdát.[17] Do října 2013 se povstalci dokázali přesouvat a organizovat přes tunely, ale syrská armáda všechny vchody do tunelů zničila, takže jsou rebelové od této fáze ve městě zcela obklíčeni.

25. ledna 2014 začalo jednání mezi syrskou vládou a opozicí[18], podle kterého ženy a děti mohly opustit město. Muži ale museli armádě nahlásit svoje jména.[19] 6. února (2014) se syrská vláda s opozicí dohodla na humanitární pomoc pro homské obyvatele, tedy na třídenním ukončení palby.[20][21] Následujícího dne začala evakuace.[22][23] Příměří bylo ale prodlouženo o další tři dny, aby došlo k evakuaci dalších obyvatel.[24] Sýrie začala vyslýchat muže, kteří odcházejí z obklíčení (z ulic držených povstalci).[25] Některé vyslýchané muže odvezla syrská armáda neznámo kam.[26] Příměří bylo nakonec ujednáno do půlnoci 15. února[27], díky čemuž byla evakuována zhruba polovina civilistů.[26] Evakuace civilistů z částí města ovládané rebely však zcela neskončila, ale boje se nezastavily, a tak se z obklíčení začali dostávat další obyvatelé, kteří ale byli pod palbou.[28]

Situace v Homsu v dubnu 2014

Známým se ve městě stal Frans van der Lugt, který natáčel videa na Youtube, za účelem upozornit na humanitární krizi v obleženém městě, ale 7. dubna (2014) byl zavražděn neznámými muži.[29] Tato zpráva otřásla světem, jelikož byl snad posledním Evropanem žijícím v centru města, zpráva ranila i papeže Františka.[30] Na rozdíl od února a března, kdy probíhaly úspěšné humanitární akce, byl duben podstatně horší.[31] Na konci dubna roku 2014 se an-Nusrá přihlásila k pumovému útoku, který zabil asi 100 lidí, z nichž bylo asi 80 civilisti. Jedná se o nejkrvavější incident za celé tři roky v Homsu.[32] Od 5. května platí v Homsu příměří, které mělo připravit rebely na dohodnuté stáhnutí z města.[33] 7. května se po více než třech letech rebelové stahují z Homsu.[34][35] Do 9. května 2014 se všichni rebelové z města stáhli.[36]