Frans van der Lugt

Frans van der Lugt, SJ (10. dubna 1938, Haag, Nizozemsko7. dubna 2014, Homs, Sýrie) byl jezuitský kněz nizozemského původu, který žil téměř 50 let v Sýrii. Považoval ji za svůj domov, a tak v ní zůstával i navzdory probíhající občanské válce. Ve městě Homs se snažil pomáhat nejchudším, ať byli křesťané nebo muslimové.[1] V dubnu 2014 byl zavražděn neznámými muži.

Frans van der Lugt
Narození10. dubna 1938
Haag
Úmrtí7. dubna 2014 (ve věku 75 let)
Homs
Příčina úmrtístřelná rána
Alma materLyonská univerzita
Povolánípsychoterapeut a katolický kněz
Oceněnírytíř Oranžsko-nasavského řádu
Nábož. vyznáníkatolická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Narodil se do rodiny bankéře. Stal se psychoterapeutem. Na Blízký východ odjel v 60. letech, kde se připojil k jezuitům. Dva roky studoval arabštinu v Libanonu, poté odcestoval do Sýrie. V roce 1980 zde založil farmu. Poslední léta strávil v Homsu, kde pracoval v místním klášteře a věnoval se pomoci potřebným.

Počátkem roku 2014 se snažil na několika videích na kanálu YouTube upozornit na humanitární krizi v obleženém městě. Přes nebezpečnou situaci odmítal odejít, neboť se cítil být „pastýřem svého stáda“. V centru města tak zřejmě zůstal jako poslední Evropan.[2]

Stojím v čele kláštera, jak bych mohl odejít? Copak tady mohu nechat křesťany, to není možné... Syřané mi toho mnoho dali, nemohu je opustit. Když teď trpí, musím s nimi sdílet jejich bolest i obtíže.
 Frans van der Lugt[1]

Dne 7. dubna 2014 byl zavražděn neznámými muži, tři dny před svými 76. narozeninami.[3]

Reference

  1. V troskách obleženého Homsu žije stařičký jezuita. Odejít však odmítá. iDNES.cz [online]. 2014-2-5. Dostupné online.
  2. A voice crying in the wilderness. The Economist [online]. 2014-2-10. Dostupné online. (anglicky)
  3. Sýrii nemohu opustit, říkával jezuita. Vyvlekli ho z domu a zastřelili. iDNES.cz [online]. 2014-4-7. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.