Obléhání Gibraltaru (1309)

Obléhání Gibraltaru bylo vojenské střetnutí v rámci španělské reconquisty, které se odehrálo v roce 1309 mezi oddíly Kastilského království (především z města Sevilly) pod velením Juana Núñeze II. de Lara a Guzmána Dobrého a Granadského emirátu v čele se sultánem Muhammadem III. a jeho bratrem Abú-l-Džujúšem Nasrem. Obležení skončilo vítězstvím kastilských sil, jedním z mála vítězství jinak nešťastného tažení. Dobytí Gibraltaru dočasně značně zvýšilo moc Kastilie na Pyrenejském poloostrově, přestože město bylo znovu obsazeno muslimy v roce 1333.[2][3]

Obléhání Gibraltaru
konflikt: reconquista

Maurský hrad, pevnost nad Gibraltarem.
trvání: 1309
místo: Gibraltar
výsledek: Kastilské vítězství
strany
Kastilské království
Řád svatojakubských rytířů
Řád calatravských rytířů
Granadský emirát
velitelé
Ferdinand IV. Kastilský
Juan Núñez II. de Lara
Guzmán Dobrý (Alonso Pérez de Guzmán)
Fernando Gutiérrez Tello
Garci López de Padilla
Muhammad III.
Abú-l-Džujúš Nasr

síla
tisíce (přesný počet není znám) cca 1 200 mužů[1]

Historické pozadí

Dne 19. prosince 1308 v Alcale de Henares podepsali kastilský král Ferdinand IV. s Bernaldem de Sarriá a Gonzalo Garcíou, vyslanci aragonského krále, dohodu z Alcaly de Henares. Ferdinand IV. podporovaný svým bratrem Pedrem de Castilla y Molina, arcibiskupem toledským, biskupem zamorským a Diegem Lópezem V. de Haro souhlasil s válkou proti Granadskému emirátu, která měla být vyhlášena po 24. červnu 1309, kdy měla vypršet předchozí mírová smlouva mezi Kastilií a Granadou.[4] Dále bylo dohodnuto, že aragonský král Jakub II. nepodepíše separátní mír s granadským emírem. Také bylo vytvořeno kombinované aragonsko-kastilské loďstvo k podpoře obléhání skrze námořní blokádu granadských pobřežních měst. Dohoda obsahovala i rozdělení cílů. Zatímco Kastilci měli zaútočit proti městům Algeciras a Gibraltar, aragonské síly se měly soustředit proti městu Almería.

Ferdinand IV. slíbil, že 1/6 z veškerého dobytého granadského území odevzdá Aragonu. Rozhodl se pro odevzdání celého někdejšího muslimského Almerijského království, kromě měst Bedmar, Alcaudete, Quesada, Arenas a Locubín, které by připadly Kastilii. Pokud by zabrané území Almerijského království nebylo dostatečné a nesplňovalo tak podmínku 1/6, pak měl vystoupit arcibiskup toledský jako mediátor a tuto záležitost rozsoudit. Tyto ústupky aragonskému králi vzbudily nelibost a protesty u části Ferdinandových vazalů, mimo jiné u Juana de Castilla el de Tarifa a Juana Manuela.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siege of Gibraltar (1309) na anglické Wikipedii.

  1. SAYER, Frederick. The History of Gibraltar and of Its Political Relation to Events in Europe. Harvard University: Chapman and Hall, 1865. Dostupné online. Kapitola I: First Siege by Ferdinand IV, s. 15. (anglicky)
  2. History [online]. Government of Gibraltar [cit. 2012-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-14. (anglicky)
  3. The Encyclopædia Britannica, or, Dictionary of arts, sciences, and general literature, Volume 10. [s.l.]: Adam & Charles Black, 1856. 618 s. Dostupné online. Kapitola GIB. (anglicky)
  4. MANN, J. H. A History of Gibraltar and its Sieges. University of California: Provost, 1873. Dostupné online. Kapitola XVII: The First Siege, s. 135. (anglicky)
  5. GONZÁLEZ MÍNGUEZ, César. Fernando IV de Castilla: La Conquista de Gibraltar (1309). Medievalismo. 2009, s. 177–178. Dostupné online. (španělsky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.