Občanská výchova (film)

Podle Weingartnera byl film ovlivněn jeho minulostí jako politického aktivisty. Popisuje deset let jeho života, když se snažil politické hnutí pro uspokojení svých ideálů. Snímek tak považuje za autobiografii a jeho hraje Daniel Brühl. Režisér se rozhodl pro nenásilnou cestu, protože násilí „pouze dělá systém silnější“ a poukazuje na frakci Rudé armády, která „prakticky vyvraždila celé levicové hnutí v Německu... protože dali policii záminku se opravdu vyzbrojit a vytvořit ještě větší totalitní systém“. Místo toho dal Weingartner svým postavám „poetickou rezistenci“.

Ačkoliv si Daniel Brühl myslel, že film je „velmi realistický“, byl nespokojen s nevěrohodností své postavy. Herec se cítil „připoutaný“ k Janovi a obdivoval jeho „odvahu, se kterou chce měnit způsob, jakým se věci dějí, aby jednal a obhajoval též své ideály“. Na druhou stranu shledával ale také „hodně utopické a naivní, že všichni tři tak moc riskují, aby se vloupali do domu někoho bohatého, aby jim přestěhovali věci.“

Věrohodnost milostného trojúhelníku byla pro Weingartnera velmi důležitá, on sám se v něm minulosti také jednou ocitl. Ačkoliv herci zpočátku nevěřili, že by Peter mohl odpustit Janovi a Jule jejich zradu, tak Weingartner využil tuto situaci, aby popsal svůj pohled na přátelství: „Přátelství znamená pro něj více, než buržoazní morální hodnoty. Peter Jule miluje, on ji nevlastní. Když se Jule zamiluje do Jana, tak Peter může říci, že jejich láska je nádherná věc přibarvená rebelií, je to tedy společné odmítnutí sociálního omezení.“

Weingartner řekl, že obdržel od americké produkční společnosti nabídku na produkování, která byla tak štědrá, že by „do konce života nemusel pracovat“. On ji ale odmítl a rozhodl se film produkovat prostřednictvím svých dvou menších, ale vlastních produkčních společností, y3film a coop99, jako nízkorozpočtový film. Weingartner film financoval z půjčky na 250 000 euro, kde mu jako zástava sloužil dům rodičů. Film se točil na ruční digitální kameru, což režisérovi umožňovalo „prozkoumat prostor a dát hercům povolení jít kamkoliv chtějí“. Weingartner chtěl technicky jednoduchý film zaměřený na herce. Jeho rozhodnutí udělat nízkorozpočtový film bylo záměrné: „Více peněz znamená více tlaku. Tímto způsobem jsem mohl využít omezený štáb a byl jsem schopný nastavit natáčecí plán, jak jsem chtěl - obvykle. Obrovskou výhodou tvorby tohoto druhu filmařské tvorby je právě ona rychlost.“ Většina filmu se natáčela v Berlíně, s výjimkou scén z rakouských Alp.

Postava Petera byla napsána přímo pro herce Stipeho Ercega, když ho Weingartner viděl „ve filmu svého kamaráda“. Daniela Brühla, v té době již známého populárního herce, režisér znal a viděl ho jako „perfektního parťáka“ pro Ercega. Burghart Klaußner byl obsazen, protože podle slov režiséra byly mezi nimi „správná energie a naladění“. Nejsložitější bylo obsazení hlavní ženské role Jule. Weingartner hledal vhodnou představitelku osm měsíců a když objevil Julii Jentsch, tak zrovna pracovala jiném filmu, on si ale byl jistý, že našel „perfektní herečku“, a tak odložil natáčení.