O Kýrově vychování

O Kýrově vychování (v řeckém originále Κύρου παιδεία, latinskou formou používanou mj. v anglofonním prostředí Cyropaedia) je biografický román antického spisovatele Xenofónta pojednávající o životě perského velkokrále Kýra II. Velikého. Nejedná se o klasický životopis, který by se přísně držel historické pravdy, Xenofón se spíše snaží na příkladu velkého muže, za kterého Kýra považoval, čtenáře poučit a vzdělat. Spis byl nejen v antice značně oblíben, k čemuž přispěla i skutečnost, že je psán živým jazykem často využívajícím přímé řeči a veselé historky z Kýrova života. Spis je rozdělen do osmi knih.

O Kýrově vychování
Xenofón, žák Sokratův
Kýros II. Veliký, perský velkokrál

Obsah

První kniha

V první knize Xenofón vypráví o Kýrově mládí. Popisuje jeho zvídavou a upovídanou povahu, pro kterou ho měli všichni rádi. Nejvíce místa věnuje několika letům, která strávil u svého dědečka médského krále Astyaga. Během těchto let se z Kýra stává jinoch, začíná být zamlklejší, ale také srdnatější. Rád loví divoká zvířata a dokonce prokáže velikou statečnost při malém střetnutí s asyrskými vojáky, kteří chtěli v Médii rabovat. Kýros se nakonec vrací do Persie ke svému otci Kambýsovi, se kterým nakonec vyráží na vojenskou výpravu do Médie, kde hrozí válka s Asýrií. Kniha končí dlouhým rozhovorem mezi otcem a synem o tom, jak má jednat dobrý velitel.

„ Při závodech, jaké mládež stejného věku často pořádá, nevyzýval své druhy k soupeření v tom, v čem věděl, že je lepší než oni, ale pouštěl se do toho, v čem si byl dobře vědom svých slabin, a přitom říkal, že to dokáže líp než oni. První vyskakoval na koně, aby za jízdy střílel z luku nebo házel oštěpem, třebaže ještě nebyl pevný v sedle, a když prohrál, sám sobě se nejvíc smál. Měl jízdu na koni rád a porážka ho nikdy neodradila od toho, v čem prohrál, stále znova se pokoušel udělat to líp, a proto brzy své vrstevníky v jezdeckém umění dohonil, ba předhonil. “

[1]

Druhá kniha

V Médii Kýra poučí jeho strýc Kyaxarés o vojenství a Peršané dostanou novou výzbroj. Kýros jedná se svými vojáky bez špetky nadřazenosti či arogance, naopak je zve ke svému stolu a mluví s nimi tu vesele tu vážně. Mladý vojevůdce také slibuje vyšší odměny pro ty, kteří si je zaslouží. Když jedná s poselstvem indického krále, prokáže bystrost a rychlý úsudek. Na konci knihy Kýros vypraví svého vlastního posla k arménskému králi, který nechtěl zaplatit dlužné poplatky.

Třetí kniha

Arménský král se zalekl a začal shromažďovat své vojsko. Nebylo mu to ale nic platné, protože ho během krátké doby Kýros zajal s celou rodinou. Na naléhání prince Tigrana ho však vzal na milost. Také se mu podaří skončit nepřátelství mezi Armény a Chaldejci. Pošle vyslance do Indie s žádostí o půjčku. Když se vrátí do Médie, je slavně přijat, poté Médové i Peršané společně táhnou do Asýrie. Strhne se bitva před asyrským táborem, která skončí Kýrovým vítězstvím.

Čtvrtá kniha

Kýros je již od malička poslušný vůči bohům, proto jim nyní děkuje za vítězství. Se svolením strýce Kyaxara pronásleduje prchající nepřátele a je přitom doprovázen řadou Médů. Kýros se opět projevuje jako srdnatý voják a schopný velitel, který více myslí na své vojáky a spojence, nežli na sebe. Peršané se zmocňují nepřátelského tábora a všichni - zejména médští jezdci - se vrací domů s bohatou kořistí. To Kýrovi vnuká myšlenku, že by bylo pro Peršany velice užitečné mít vlastní jízdu.[p 1]

Pátá kniha

Kýros si svou kořist nenechává pro sebe, ale rozděluje ji. Podniká pochod do Asýrie a Góbryás při té příležitosti obdivuje perskou střídmost (která je dle Xenofónta vyhlášená). Kýros táhne v blízkosti Babylónu, ale asyrský král nechce bojovat.[p 2] Ke Kýrovi se postupně přidávají další spojenci, až je nakonec uzavřena dohoda o nepoškozování úrody. Kýros obsadí několik pevností a na jeho pozvání přijíždí jeho strýc Kyaxarés.

Šestá kniha

Všichni souhlasí pokračovat ve válce a postavit nové pevnosti. Perská jízda je rozšířena a stavějí se válečné vozy. Všichni se připravují na boj s Egypťany, kteří jsou na asyrské straně.

Sedmá kniha

Oběti bohům jsou příznivé a Kýrovo vojsko vyráží do boje. Egypťané se nakonec čestně vzdávají. Kýros poté dobyl Sardy a zajal lýdského krále Kroisa, který mu vypráví o svých zkušenostech s věštbami. Nakonec však dochází k boji nejzásadnějšímu: Posílen o lýdské vojáky táhne Kýros k Babylónu, který získává bez boje. Babylónští mu sami otvírají brány a vítají ho jako osvoboditele.[p 3]

Osmá kniha

Dobytá území a města nikterak nemění Kýrův charakter, naopak v něm utvrzují jeho dobré vlastnosti. Kýros zavádí mnoho nových pravidel a vládne spravedlivě a v pozitivním duchu. Je štědrý, dělí se a neustále si hlídá své muže. Vrací se do Persie a bere si za manželku Kyaxarovu dceru. Poté se vrací zpět do Babylónu. Ustanoví místodržitele jednotlivých zemí (satrapy) a zřídí poštu. Podniká nové výboje na jih a na západ. Když již cítí přicházet smrt, opět (jako po celý svůj život) děkuje bohům a svým dvěma synům doporučuje svornost. Kniha končí Xenofóntovým srovnáním Peršanů doby Kýrovy a své současnosti. Srovnání nevychází pro Xenofóntovy současníky dobře.

„ Jen Kýros odešel, hned vznikl mezi jeho syny spor, hned odpadávala města a národy a všechno se obracelo k horšímu. “

[2]

Hodnocení

Xenofón ve svém díle Kýra jednostranně idealizuje. Vidí ho jako ideální vzor panovníka a správce dobytých území. V díle najdeme dvě zcela jednoznačné pasáže, ze kterých je Xenofóntův vztah ke Kýrovi zcela jasný:

Achaimenovský stát krátce po smrti Kýra II.

1)

„ Já považuji tohoto člověka za hodného obdivu a snažil jsem se vyzkoumat, jak ho jeho původ, přirozené sklony a výchova uzpůsobily k vládě nad lidmi. Vše, co jsem o něm zjistil a co si myslím, že o něm vím, to se teď pokusím vyložit. “

[3]

2)

„ Příchylnost poddaných ke Kýrovi byla taková, že se každý národ cítil zkrácen, když mu nemohl poslat všechno krásné, co v jeho zemi rostlo, bylo chováno nebo co bylo vytvořeno lidským umem, a každé město i každý jednotlivec věřil, že zbohatne, jestliže se něčím Kýrovi zavděčí. Kýros totiž přijímal od každého jen to, čeho měl dárce nadbytek, a na oplátku dával lidem takové věci, o nichž věděl, že jich mají nedostatek. “

[4]

Také je důležité si uvědomit, že neznáme Kýrovo mládí. Xenofóntovo vyprávění o vynikajícím vztahu mezi vnukem (Kýrem) a jeho dědem (médským králem Astyagem) je zřejmě přibarveno. Kýros si Médii podrobil a zda byl Astyagés jeho děd, není zcela jisté (tvrdí to Hérodotos). Každopádně je Kýros II. Veliký pro perské dějiny nesmírně důležitý, coby zakladatel Perské říše.[5]

Česká vydání

Nejstarší známý překlad z našeho prostředí (nikoliv však český) pochází z roku 1552. Pořídil ho slovenský humanista Johannes Sambucus a v Basileji vydal latinský překlad ukázek spolu s ukázkami z Hellénik. Nejstarší český překlad vytvořil Abraham z Günterrodu (1605). Jeho celý název zní Cyri Paedia: Hodnověrná starožitná historia o chvalitebném ve všelikých knížetcích ctnostech vycvičení a zvedení, o slavných skutcích i vítězných válkách a právě heroitském šlechetném životu Cyra Staršího, prvního monarchy perského, v níž se vypisuje, jakým spůsobem Pán Bůh monarchii kaldejskou skrze Daria medského a Cyra perského krále z Baltazara krále babilonského na medský a perský národ přenésti a monarchiii medskou a perskou zříditi a utvrditi ráčil, od Xenofonta slavného rytíře a filosofa atenského okolo čtyř set let před narozením Krysta Pána řeckým jazykem sepsaná, nyní pak v českou řeč přeložená, k níž i potřební přídavkové k vysvětlení i ku potvrzení jejímu náležející jsou připojeni. Léta Páně MDCV vytištěná jest kniha tato v Starém Městě Pražském u dědicův M. Daniele Adama z Veleslavína. Tento překlad byl znovu vydán Václavem Matějem Krameriem roku 1809[6] a J. V. Rozumem roku 1856[7] [p 4]. Další překlad pořídil Josef Hrůša pod názvem O Kýrově vychování (Praha, 1940). Pro Antické novely (Praha, 1965) přeložil Ferdinand Stiebitz úryvky (pod názvem Věrná Pantheia). Překlad Václava Bahníka (Svoboda : Praha, 1970) byl pořízen podle vydání W. Gemoll, Institutio Cyri, B. G. Teubner (Lipsko, 1912).

Odkazy

Poznámky
  1. Xenofón popisuje, že Peršané kvůli hornatému povrchu své domoviny nepoužívali koně a neuměli na nich jezdit. Kýros se s koněm naučil během let, když pobýval u svého děda v Médii.
  2. Posledním novobabylónským králem byl Nabonid.
  3. Důvod, proč babylónští dobrovolně otevřeli brány, spočívá pravděpodobně v nenávisti, kterou kněží boha Marduka cítili ke králi Nabonidovi, který upřednostňoval jiné kulty.
  4. U vydání Jana Václava Rozuma je v systému Kramerius (provozuje ho Národní knihovna v Praze) uveden jako vydavatel Bedřich Rohlíček, který byl ale tiskařem (na titulní straně publikace je jako vydavatel uveden J. V. Rozum).

Reference
  1. O Kýrově vychování. Praha: Svoboda, 1970. 342 s. S. 38.
  2. O Kýrově vychování. Praha: Svoboda, 1970. 342 s. S. 316.
  3. O Kýrově vychování. Praha: Svoboda, 1970. 342 s. S. 25.
  4. O Kýrově vychování. Praha: Svoboda, 1970. 342 s. S. 310.
  5. Encyklopedie antiky. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1973. 741 s. S. 327.
  6. Xenoffonta Mudrce Atenského Žiwot a Skutkowé Cýra starssjho prwnjho mocnáře Perského. Kramerius : Národní knihovna ČR [online]. [cit. 2012-10-14]. Dostupné online.
  7. Xenofona Cyropaedie. Kramerius : Národní knihovna ČR [online]. [cit. 2012-10-16]. Dostupné online.

Literatura
  • XENOFÓN, z Efesu. O Kýrově vychování. Praha: Svoboda, 1970.
  • KOLEKTIV, Autorů. Encyklopedie antiky. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1973.
  • KOLEKTIV, Autorů. Slovník řeckých spisovatelů. Praha: Leda, 2006.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.