Oční vady

Očními vadami se zpravidla rozumí refrakční vady lidského oka, tj. neschopnost dobře vidět na určité vzdálenosti. Jiné oční patologie se obvykle označují jako oční choroby nebo nemoci oka. Mezi základní refrakční vady patří krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus. Nějakou oční vadou trpí značná část lidstva, v některých oblastech světa je to dokonce většina populace. Jako refrakční vada se projevuje také presbyopie, která však není v pravém slova smyslu nemocí, ale přirozeným důsledkem stárnutí organismu.

Těžkým zrakovým postižením se rozumí takové snížení úrovně zrakových funkcí, které jedince výrazně handicapuje vůči zdravé populaci a nelze jej vykorigovat brýlemi, příp. kontaktními čočkami do normy. Zrakové postižení podle úrovně omezení zrakových funkcí je následně rozděleno na kategorie:[1]

1. Střední slabozrakost – zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/18 (0,30); minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10); 3/10–1/10, kategorie zrakového postižení 1
2. Silná slabozrakost – zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/60 (0,10); minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05); 1/10–10/20, kategorie zrakového postižení 2
3. Těžce slabý zrak
   • zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 3/60 (0,05); minimum rovné nebo lepší než 1/60 (0,02); 1/20–1/50, kategorie zrakového postižení 3
   • koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů
4. Praktická slepota – zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena, kategorie zrakového postižení 4
5. Úplná slepota – ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, kategorie zrakového postižení 5