Nunčaky

Nunčaky (japonsky ヌンチャク, nunčaku) jsou asijská zbraň, používaná v bojových uměních. Jedná se o dvě krátké hůlky spojené řemínkem, lankem nebo řetězem. Zbraň údajně vznikla z nástroje podobného cepu, který sloužil k mlácení rýže.[1] Jiné prameny tvrdí, že by to mohla být součást původní koňské ohlávky. Tento nástroj si podle legend osvojili obyvatelé Okinawy, když jim bylo zakázáno nošení zbraní.

Různé typy nunčak

Kromě Japonska a místa původu na Okinawě je tato zbraň známá také v Koreji a Číně.

Popis zbraně

Existuje nespočet provedení nunčak, od dřevěných až po lehké hliníkové, nebo také cvičné pěnové (aby se předešlo ošklivým zraněním). Všechny jsou však stavěné z těchto částí:[2]

Součásti nunčak
  • Himo: lano spojující obě rukojeti, které je užívané u některých druhů nunčak.
  • Ana: díra na kontó u obou rukojetí, za níž je uchycena himo. Anu mají pouze ty nunčaky, jejichž rukojeti jsou spojeny himou.
  • Kusari: řetěz spojující obě rukojeti.
  • Kontó (Kontoh): kovový úchyt pro kusari na každé rukojeti. Pokud rukojeti spojuje himo, obsahuje v sobě kontó anu.
  • Džukon-bu (Jukon-bu): horní část rukojeti.
  • Čukon-bu (Chukon-bu): střední část rukojeti (nejdelší část).
  • Kikon-bu: spodní část rukojeti.
  • Kontei: okrajová část rukojeti.

Okinawské nunčaky mají rukojeť v osmiúhelníkovém tvaru, aby byl úder hranou silnější, než když by byl tvar válcový jako u čínské varianty. Ideální délka rukojeti nunčak je taková, aby chránila předloktí při uchopení zbraně za horní část jedné z tyčí. Obě rukojeti bývají zpravidla stejně dlouhé, ovšem vyskytují se i varianty, kde je každá z nich rozdílná, ovšem stále platí, že musí být obě hmotnostně vyvážené (pokud nejsou nunčaky vyvážené, je roztočení nad hlavou a mnohé pokročilejší styly boje velmi obtížné, jestli vůbec možné). Ideální délka himy nebo kusari je taková, aby obě rukojeti nunčaku visely každá z opačné strany dlaně kolmo k zemi.

Rukojeti jsou vyráběny tradičně z tvrdého dřeva dubu, mišpulníku, nebo některých druhů buků. Opracované dřevo by pak mělo být několik let namočeno v bahně, aby se díky nepřítomnosti kyslíku ještě více vylepšila tvrdost a tudíž účinnost. Nakonec jsou obě rukojeti natřeny ochrannou vrstvou či olejem, aby byly ochráněny před nepříznivými vlivy (např. vlhkostí).

Užívání nunčak

Jako zbraň mají nunčaky v dnešní době malý význam, ale bývají součástí různých vystoupení, nebo bojových umění. Ve světě se bojem s nunčaky zabývá několik organizací, každá se svými pravidly:

  • The North American Nunchaku Association – založena v roce 2003 v Kalifornii Chrisem Pellitterim. Vyučuje se tradiční i moderní free-stylový boj.
  • World Amateur Nunchaku Organization – založena v roce 1988 ve Francii Pascalem Verhillem
  • Fédération Internationale de Nunchaku de Combat et Artistique – založena v roce 1992 taktéž ve Francii Raphaëlem Schmitzem jako sloučení dvou dalších organizací vyučujících boj s nunčaky.
  • World Nunchaku Association – založena v roce 1996 v Nizozemsku Milcem Lambrechtem.
  • International Techdo Nunchaku Association – založena v roce 2006 ve Švýcarsku Danielem Althausem.

Právní náležitosti

V České republice vlastnictví, nošení, či cvičení s nunčaky (např. v rámci tréninku bojových umění) nepodléhá žádným zákonným omezením. Obdobně jako u jiných zbraní, použití k útoku je trestáno dle zákona, použití v rámci tzv. „nutné obrany“ je ovšem přípustné.

Užívání nunčak je v mnoha zemích zakázáno úplně, nebo výrazně omezeno. V Belgii, Německu, Švédsku je dokonce zakázáno tuto zbraň i vlastnit. Omezení platí ve Francii, kde je pouze zakázáno nosit ji na veřejnosti a je nutné ji přenášet v batohu, nejlépe na dně. Ve Velké Británii platí totéž s tím, že je cvičení s nunčaky na veřejném místě nutné nahlásit preventivně policii. Ve Španělsku a Maďarsku je pouze zakázáno nunčaky nosit u sebe, avšak trénink na místech k tomu určených je povolen. V dalších zemích jako Polsko nebo Švýcarsko je povoleno vlastnit a užívat pouze nunčaky vyrobené z měkkých pěnových materiálů.[3]

V Hongkongu jsou zakázány nunčaky s řetězem, vyrobené z kovu nebo dřeva. Vlastnictví je podmíněno policejní licencí pro instruktory bojových umění. Ve zbytku Číny je však vlastnictví této zbraně běžně povolené. V Austrálii a USA je vlastnictví a užívání této zbraně upraveno v každém členském státě jinak.

Odkazy

Reference
  1. Nunchaku – populární zbraň v bojových sportech, 19.02.2010, dostupné na www.bojove-sporty.cz Archivováno 4. 8. 2014 na Wayback Machine
  2. ,Demura, F., Nunchaku – Karate weapon of self-defense, nakl. Ohara, 1971, ISBN 0-89750-006-7. Dostupné online.
  3. Archivováno 4. 10. 2015 na Wayback Machine – kde všude jsou nunčaky povoleny nebo zakázány

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.