Numerická derivace
Numerická derivace je numerická metoda odhadu derivace funkce na základě hodnoty této funkce v konečně mnoha bodech. Numerickou derivaci obvykle používáme v situaci, kdy nejsme schopni určit derivaci funkce analyticky.
Základní princip
Máme odhadnout derivaci funkce f(x) v bodě x, tj. hodnotu f'(x), na základě znalosti funkčních hodnot v konečně mnoha bodech.
Při odhadu derivace funkce f můžeme vyjít z definice:
kde h je z prstencového okolí nuly.
Zvolíme-li „malé“ h různé od nuly, dostaneme odhad
- .
Derivace znamená směrnici tečny ke grafu funkce v bodě, zde jí nahrazujeme sečnou vedenou body, které se od sebe „velmi málo liší“.
Řád metody a chyba metody
Kvalitu tohoto odhadu můžeme posoudit pomocí Taylorova rozvoje funkce f v okolí nuly. První člen f'(x) je správný výsledek, ostatní členy znamenají Taylorův rozvoj chyby metody. Řád metody numerické derivace je exponent u prvního nenulového členu Taylorova rozvoje chyby. Samozřejmě platí, že čím větší je řád numerické derivace, tím „přesnější“ výsledek vypočteme.
Z praktického hlediska je problém přibližného výpočtu derivací funkce dané tabulkou delikátní a zaokrouhlovací chyby mohou být v některých případech zničující, zejména pokud se jedná o body získané empiricky (tj. sérii naměřených bodů). Proto je vhodné nejdříve data vhodně upravit (např. aproximací podle metody nejmenších čtverců).
Tři ekvidistantní body
V případě, že tabulkové body jsou ekvidistantní, můžeme vzorec pro numerickou derivaci získat derivováním interpolačních vzorců vyjádřených pomocí diferencí. Například tři body f(x-h), f(x) a f(x+h) lze proložit parabolou a odvodit následující aproximaci první derivace f'(x).
Pro stejné tři body lze také odvodit vzorec pro odhad druhé derivace .
Odvození vzorce pro první derivaci
Předpokládejme trojici bodů x-h, x a x+h, které proložíme parabolou . Pro zjednodušení zápisu zavedeme značení , , .
Při proložení tří bodů parabolou musí platit následující vztahy.
Z rovnice pro lze vyjádřit a dosadit jej do rovnice pro a získat tak .
Do derivace paraboly v bodě dosadíme za , které v podstatě známe z .
Dosadíme za , převedeme na společný jmenovatel a získáme tak finální vzorec pro aproximaci první derivace.
Odvozený vzorec odpovídá „selské úvaze“, kdy směrnice tečny v bodě je nahrazena směrnicí sečny mezi body a .
Odvození vzorce pro druhou derivaci
Při uvažovaném proložení tří bodů parabolou je možné odvodit i vzorec pro aproximaci druhé derivace . Stačí pouze dvakrát derivovat rovnici paraboly a dosadit za vypočtené v předchozí kapitole.
Ke stejnému vzorci se lze opět dostat „selským rozumem“. Stačí si uvědomit, že druhá derivace je vlastně pouze derivací první derivace a použít jednoduchý vztah pro aproximaci první derivace.
- .