Nové pařížské módy

Časopis byl jedním z projevů české ženské emancipace od přelomu 19. a 20. století. Navázal na rakouskou edici módních časopisů a jejich příloh Les Modes parisiennes. Na rozdíl od tradičního pojetí ženských časopisů pro dobré hospodyně a matky, zaměřeného na domácí hospodaření, osvětu a vzdělávání lidových vrstev společnosti v duchu národně obrozeneckém, jakým byly od roku 1873 vydávané Ženské listy, tento časopis kladl důraz na moderní společenské zájmy ženy nové generace, s orientací na celou Evropu, zejména na pařížské niveau životního stylu. Odlišnosti spočívaly v eleganci módy odívání, galanterie, bytové kultury, v zájmu o francouzskou literaturu (vlastní překlady dodávaly např. Olga Fastrová nebo Helena Malířová) a na výtvarné umění. Časopis se rozhodl zaměřit i na ženy vzdělané, které znaly cizí jazyky a odebíraly módní časopisy rakouské, francouzské nebo britské. Časopis měl stálé přílohy Dámská beseda a Dětská šatna.

Nové pařížské mody, 1. ročník, 1.1.1895

Vlivem nouze první světové války a polarizace válečných mocností byl rozsah časopisu v roce 1916 redukován a titul přejmenován na neutrální Nové mody. V této formě byly vydány v redakci Olgy Fastrové tři ročníky do roku 1919, kdy byl vystřídán stejnojmenným časopisem moderního československého trendu ženského civilismu.

Časopis v oboru módního návrhářství ve 20. až 30. letech 20. století dosáhl evropské úrovně, zatímco literární část za ní zaostávala (v ní tehdy vynikla Ženská hlídka redigovaná Milenou Jesenskou).

Časopis vycházel jako čtrnáctideník, od roku 1919 jako měsíčník. Na rozdíl od většiny soudobých společenských časopisů měl podstatnou část věnovánu ilustracím. Obsahoval vždy anonymní kresby módních návrhů oděvů, obuvi a módních doplňků žen a dětí. Dále byly publikovány grafické návrhy výšivek, nábytku a dalšího vybavení interiérů. Jejich výkresy byly k dispozici pro zasílání na dobírku. Všechny kresby měly jednotný stylový charakter a představovaly moderní až avantgardní stylovou polohu.

Od počátku vycházel ve vysoké grafické a typografické kvalitě s množstvím ilustrací v technice ocelorytiny, včetně příloh s barevnými litografiemi, většinou ručně kolorovanými. Ve srovnání s ostatními českými periodiky dosahoval společně se Zlatou Prahou nejkvalitnější grafické úpravy a kvality obrazových reprodukcí. Obsahoval aktuality, články o domácnosti, kultuře a vzdělání, měl obrazovou a střihovou přílohu oděvů. Od roku 1919 měl barevnou obálku.