Nosorožec dvourohý

Oblast výskytu dříve zasahovala přes celou subsaharskou Afriku. V dnešní době je rozšířen v několika málo oblastech Keni, Tanzanie, Namibie, Zambie a dalších částech Jižní Afriky.

Nosorožec dvourohý neboli černý je menším ze dvou druhů afrických nosorožců. Na délku měří 280 až 375 cm, výška v ramenou je 132 až 180 cm. Ocas měří asi 70 cm. Dospělci typicky váží mezi 800 a 1400 kg, výjimečně velcí jedinci mohou mít i přes 2 tuny (největší zaznamenaná hmotnost je 2896 kg).[2][3] Tělo je silné a kůže má šedou barvu, je skoro holá, bez větších kožních záhybů. Srst má pouze na koncích uší a ocasu. Hlava je krátká a vyrůstají na ní dva rohy, které jsou tvořeny z keratinu (rohoviny), což je hmota, ze které jsou tvořeny i lidské nehty a vlasy. Hlavu nosí pod úrovní hřbetu. Nemá týlní hrbol jako nosorožec tuponosý. Nohy jsou krátké a silné. Další viditelný rozdíl mezi těmito druhy je horní pysk, který má nosorožec dvourohý protažený do špičky, a může s ním tak otrhávat listy a větvičky ze stromů a keřů.

Nosorožec dvourohý je samotářské zvíře. Je to plaché zvíře, které je ostražité. Je krátkozraký. Oproti tomu má dobrý sluch i čich, a jakmile se přesvědčí, že nehrozí nebezpečí, uklidní se. Pase se hlavně za šera a v noci. Přes den se nejradši^[zdroj?!] válí v bahně a nebo odpočívá ve stínu. Matka vodí mládě za sebou.

Nosorožec dvourohý díky svému pohyblivému hornímu pysku může otrhávat listí i větvičky z keřů a nebo stromů.

Rozmnožují se po celý rok. V Keni jsou vrcholy v září až listopadu. V Jižní Africe vrcholy nastanou v období dubna-července. Samice rodí v periodách 2-5 let. Tele má při narození asi 40 kg a poněkolika týdnech je schopno přijímat pevnou stravu. Je odstaveno ve 2 rocích a je nezávislé kolem 2,5-3,5 roku.

• hlasová
• čichová
• tělesná

Nosorožec dvourohý neboli černý je zařazen na Červeném seznamu IUCN v kategorii kriticky ohrožený (CR/A2abc). Černí nosorožci byli dříve rozšíření a hojní přes celou subsaharskou Afriku. Jsou dodnes loveni kvůli rohům, ze kterých se vyrábí ozdobné dýky a jsou používány v některých asijských zemích v tradičním lékařství. Důvodem je mylná domněnka, že prášek z rozemletých rohů napomáhá mužské erekci a sexuální touze.[4] Je odhadováno, že 90 % dospělých nosorožců je zabito pytláky právě kvůli jejich rohům.

Ještě v roce 1900 žilo na území západní Afriky asi 100 tisíc nosorožců dvourohých. V roce 1995 už to bylo podle odhadů pouhých 2400 jedinců.[5]

Poddruh nosorožec dvourohý severozápadní (Diceros bicornis longipes) byl v letech 2011 a 2013 organizací IUCN prohlášen za vyhubeného.[6]

Chov v zoologických zahradách je poměrně složitý. Pokud chce zoo chovat více nosorožců, musí mít více výběhů. Nosorožci se totiž dají spojit pouze jako mláďata, nebo v době říje. V Česku je jako jediná chová ZOO Dvůr Králové, která odchovala již 43 mláďat. Tím se řadí mezi nejúspěšnější chovatele na světě. Dříve je chovala ZOO Praha a ZOO Zlín.

• 
  Zoo Dvůr Králové nad Labem
• 
  Detail hlavy a rohu
• 
  Nosorožec dvourohý (Diceros bicornis), Ngorongoro-Krater, Tanzanie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu nosorožec dvourohý na Wikimedia Commons
• Galerie nosorožec dvourohý na Wikimedia Commons
• Taxon Diceros bicornis ve Wikidruzích
• Nosorožec dvourohý = nosorožec černý (Diceros bicornis), Afrika online, 26. 3. 2012