Severská detektivka

Kolekce „Nordic Noir“ v helsinské knihovně.

Švédská autorská dvojice Maj Sjöwallová – Per Wahlöö je popisována jako „pár, který vynalezl severskou detektivku“ [3] (samotní autoři v Roseanně, prvním románu z desetidílné série, použili podtitul roman om ett brott, tedy román o zločinu) a jsou uváděni jako jeden z hlavních inspirací pro významného norského spisovatele Jo Nesbø.[4] Další významný švédský spisovatel detektivních románů Henning Mankell ve své předmluvě k románu Roseanna poznamenává, že jejich série deseti románů o zločinu s hlavní postavou Martinem Beckem „se výrazně odchýlila od předchozích trendů v žánru“ a stali se průkopníky nového stylu: „Byli ovlivněni a inspirování americkým spisovatelem Ed McBainen. Uvědomili si, že zde bylo obrovské neprozkoumané území, na kterém kriminální román mohl vytvořit rámec pro příběhy obsahující sociální kritiku.“[5] Kerstin Bergman poznamenává, že „to, co způsobilo, že romány autorská dvojice Sjöwallová – tak vyčnívají nad předchozími krimi romány – a co je učinilo tak vlivnými v následujících desetiletích – bylo především vědomé zahrnutí kritického pohledu na švédskou společnost.“[6]

Bergman rovněž tvrdí, že „trvalo však až do slavné trilogie Milénium Stiega Larssona (2005–07), kdy se švédská kriminální literatura stala skutečně celosvětovým fenoménem.“[7] Avšak britský autor Barry Forshaw (píšící encyklopedie a knihy o žánru), tvrdí, že dánský spisovatel Peter Høeg se díky svému románu z roku 1992 Cit slečny Smilly pro sníh stal mimořádně vlivným a opravdovým tvůrcem „skandinávské nové vlny“ a zahájil současný boom skandinávské krimi literatury tím, že umístil děj do Kodaně a Grónska.[8]

Jeden z kritiků v článku z roku 2011 míní, že „severská krimi literatura má vyšší prestiž ... než britská a americké produkce obdobného žánru“.[9] Článek v britském týdeníku Economist z roku 2010 zkoumající příčiny takové úspěšnosti severské literatury uvádí, že jazyk, hlavní postavy a prostředí jsou tři hlavní složky žánru, který se vyznačuje prostým, přímým stylem bez metafor.[10]

Článek v americkém deníku The Wall Street Journal uvádí, že romány se často zaměřují na policejní postupy a popisují monotónní, dennodenní práci policie, i když ne vždy je zahrnuto současné vyšetřování několika zločinů.[11] Mezi příklady žánru severské krimi patří trilogie Millennium Stiega Larssona,[12] detektivní série s postavou Kurta Wallandera od Henninga Mankella a desetidílná série románů o zločinu s hlavním hrdinou Martinem Beckem autorské dvojice Maj Sjöwallová – Per Wahlöö.[13]

Termín „Nordic noir“ byl poprvé použit na katedře skandinavistiky University College of London a významně se rozšířil v britských médiích poté, co BBC vysílala dokumentární pořad nazvaný Nordic Noir: the Story of Scandinavian Crime Fiction.[14] Britský deník The Guardian také použil termín Nordic Noir, když psal o dánském televizním seriálu Zločin.[14] [15] Tento termín je tak považován za vhodné označení pro fenomén, který zahrnuje rysy, které jsou společné dílům pocházejícím ze severského prostředí.[14]

Mezi autory, kteří přispěli k vytvoření a rozšíření žánrů severský detektivka, patří (autoři jsou řazeny dle zemí a v rámci země abecedně):[8]

Finsko

• Leena Lehtolainen
• Reijo Mäki
• Mikko Porvali
• Matti Rönkä

Island

• Arnaldur Indriðason
• Yrsa Sigurðardóttir

Dánsko

• Jussi Adler-Olsen
• Leif Davidsen
• Peter Høeg
• Michael Larsen

Norsko

• Kjell Ola Dahl
• Karin Fossum
• Anne Holt
• Jørn Lier Horst
• Hans Olav Lahlum
• Jo Nesbø
• Pernille Rygg
• Gunnar Staalesen
• Christer Mjåset

Švédsko

• Jan Arnald (Arne Dahl)
• Karin Alvtegen
• Majgull Axelsson
• Annika Bryn
• LiseLotte Divelli
• Åke Edwardson
• Kerstin Ekman
• Kjell Eriksson
• Mari Jungstedt
• P. C. Jersild
• Mons Kallentoft
• Robert Karjel
• Camilla Läckberg
• Jens Lapidus
• Åsa Larsson
• Stieg Larsson
• Göran Lundin
• Henning Mankell
• Liza Marklund
• Håkan Nesser
• Leif G. W. Persson
• Maj Sjöwall a Per Wahlöö
• Johan Theorin
• Helene Tursten