Nordahl Grieg
Nordahl Grieg, celým jménem Johan Nordahl Brun Grieg (1. listopadu 1902 Bergen - 2. prosince 1943 Kleinmachnow) byl norský spisovatel, novinář a politický aktivista komunistické orientace.
Nordahl Grieg | |
---|---|
Narození | 1. listopadu 1902 Bergen |
Úmrtí | 2. prosince 1943 (ve věku 41 let) Kleinmachnow |
Příčina úmrtí | zabitý v boji |
Národnost | Norové |
Alma mater | Bergen Cathedral School Wadham College Univerzita v Oslu |
Povolání | spisovatel, básník, novinář, dramatik a umělec |
Choť | Gerd Grieg (od 1940) |
Rodiče | Peter Lexau Grieg |
Příbuzní | Harald Grieg, Johanne Grieg Cederblad a Sissel Aas (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Studoval na univerzitě v Oslu a poté hodně cestoval, nějaký čas i jako námořník. Básnicky debutoval v roce 1922 sbírkou Omkring Kap det gode Haab, která zpracovávala jeho zkušenosti na moři, podobně jako některé jeho další knihy a divadelní hry. Začal pracovat také jako novinář, roku 1927 působil jako zpravodaj v Číně. Ve 30. letech vstoupil do Komunistické strany Norska. V letech 1933-1935 žil v Sovětském svazu, kam byl oficiálně pozván ke studiu sovětského divadla a filmu. Po návratu se stal horlivým propagátorem Stalina. V letech 1935-1940 byl předsedou politické organizace Přátelé Sovětského svazu. V roce 1937 napsal obhajobu moskevských procesů (viz Velký teror) a napadal norské intelektuály, kteří je kritizovali. Také jeho román Ung må verden ennu være byl obranou Stalina a moskevských procesů. Tvrdě útočil také na norské trockisty i samotného Trockého, který v Norsku žil v letech 1937-1939. V letech 1936-1937 vydával literární časopis Veien Frem, kam zpočátku psala řada levicových intelektuálů, ale většina z nich nakonec odešla poté, co Grieg prosadil striktně stalinistickou linii. Roku 1936 napsal jednu ze svých nejznámějších básní Til Ungdommen (Obklopeni nepřáteli), roku 1952 byla zhudebněna Otto Mortensenem.
V roce 1940 se ovšem Grieg postavil proti Stalinovi a Kominterně, když žádali (po podepsání paktu Molotov–Ribbentrop), aby komunisté odsuzovali německou válku se západními zeměmi jako střet dvou imperialismů. Jako vlastenec se s tím Grieg nemohl smířit zejména po vpádu německých vojsk do Norska roku 1940. Nechal se odvést do norské armády a zúčastnil se bojů proti Němcům. Z Norska do Velké Británie prchl na stejné lodi jako královská rodina a rezervy centrální banky. V Británii Grieg sloužil norské exilové vládě a podílel se na tvorbě vládního rozhlasového vysílání. Sloužil také jako válečný korespondent, mapoval zejména činnost norských vojáků (na Islandu, na ostrově Jan Mayen a jinde). V noci na 2. prosince 1943 se v pozici válečného korespondenta zúčastnil spojeneckého náletu na Berlín. Připojil se ke 460. squadróně královského australského letectva, která sídlila u Binbrooku, konkrétně nasedl do Lancasteru Mk.III. Ten se stal jedním z pěti sestřelených spojeneckých letounů během této operace, zřítil se blízko německé obce Kleinmachnow. Grieg při tom zahynul, stejně jako všech sedm dalších členů posádky Lancasteru. To učinilo z Griega norského národního hrdinu. Krátce po osvobození, roku 1945, v Norsku vyšla sbírka jeho válečných básní nazvaná Friheten (Svoboda). Stala se nejprodávanější norskou sbírkou poezie všech dob. O jeho sporném působení ve 30. letech se v Norsku začalo diskutovat až s jistým zpožděním.
Grieg byl přítelem anglického romanopisce Grahama Greena, který v roce 1980 napsal o Griegovi životopisnou knihu Způsoby útěku.
Byl vzdáleným příbuzným hudebního skladatele Edvarda Griega, jeho bratr Harald Grieg byl významným nakladatelem, jeho žena Gerd Griegová herečkou.