Nomokánon

Jeho text se zachoval ve dvou staroruských rukopisech z přelomu 13.–14. (Usťužský neboli Rumjancevský) a začátku 16. století (Joasafovský)[2], předlohou pro překladatele se stala byzantská církevněprávní příručka Synagoga Jana Scholastika (v letech 565–577 konstantinopolský patriarcha Jan III. Scholastikos). Ve staroslověnské úpravě však došlo k vypuštění více než třetiny textu původního dokumentu, zejména kánonů pro moravské poměry buď méně aktuálních nebo opakujících závěry různých synod k téže věci.

Úvod obsahuje krátkou historii všeobecných církevních sněmů od 1. (nikajského) do 4. ekumenického koncilu v Chalkedonu, v jeho závěru je zmíněno 68 kánonů Basileila Velikého (330-379). Na něj navazuje přehled názvů všech zákonných ustanovení (titulů), v třetí části následuje jejich výklad s podpůrnými citacemi platných kánonů přijatých jednotlivými synodami.
Jazyk překladu se odlišuje od cyrilometodějských biblických textů zejména preferencí jejich srozumitelnosti před doslovností, slovní zásoba poměrně široce zohledňuje a využívá specifické hovorové i terminologické zvláštnosti moravského jazykového prostředí, včetně nezbytné tvorby nových právních termínů.

Kodifikace moravského Nomokánonu neměla význam jen ve sféře právní, představovala také významnou součást pokusu arcibiskupa Metoděje, jeho žáků i následovníků o konsolidaci společenských poměrů, komplikovaných mj. vzájemnými střety s franským klérem. Proti němu bylo nezbytné hájit staroslověnskou vzdělanost i liturgii nejvyšší morální autoritou své doby – kanonickým právem.[3]

Nomokánon a Zákon sudnyj ljudem, spolu s Metodějovou Adhortací k soudcům-knížatům[4] i Velkomoravským penitenciálem (Zapovědi svatých otců)[5] tvoří základní díla cyrilometodějského právního odkazu.

• Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 34, 39, 44.
• Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 629–630.
• HAVLÍK, Lubomír Emil. Kronika o Velké Moravě. Brno : Blok, 1987. 273 s. (2. dopl. a upr. vydání Brno : Jota, 1992. 339 s. ISBN 80-85617-04-8).
• HAVLÍKOVÁ, Lubomíra. Recepce byzantských právních památek ve slovanském, zejména velkomoravském prostředí (reflexe v české právní historii). In Poznávanie kulturního dedičstva sv. Cyrila a Metóda : monografia príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencii Nitra, 3. júl 2007. Nitra : Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre–Filozofická fakulta ; Ústav pre výskum kultúrneho dedičstva Konštantína a Metoda, 2007. 250 s. ISBN 978-80-8094-239-7. S. 54–68.
• Magnae Moraviae fontes historici = Prameny k dějinám Velké Moravy. IV. Leges textus iuridici supplementa / Open edendo praefuit Lubomír Havlík (k vydání připravil kolektiv autorů). Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně–filosof. fakulta, 1971. 453 s. S. 205–363.
• OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 549–550.
• VAŠICA, Josef. Literární památky epochy velkomoravské 863–885. 2. vyd. Praha : Vyšehrad ; Řím : Křesťanská akademie, 1996. 340 s. ISBN 80-7021-169-5 (1. vydání Praha : Lidová demokracie, 1966. 290 s.).
• VAŠICA, Josef. Metodějův překlad nomokanonu. Praha : Slovanský ústav, 1955. 41 s.

• Cyril a Metoděj
• Počátky české literatury
• Starší česká literatura

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nomokánon na Wikimedia Commons