Nivard František Krákora

Narodil se jako František Krákora v létě roku 1902, v mládí vstoupil do kláštera v Oseku, kde přijal řeholní jméno Nivard (podle bratra sv. Bernarda z Clairvaux, blahoslaveného Nivarda). Po teologických studiích byl 1. července 1928 v Litoměřicích[1] vysvěcen na kněze. Nejpozději od roku 1945 působil jako administrátor farnosti v Mariánských Radčicích, nedaleko Oseka. V roce 1946 byli němečtí osečtí cisterciáci odsunuti do Německa, a na Osecku zůstal pouze P. Krákora s formálním klášterním převorem, P. Kapicem. V roce 1956 odešel P. Kapic do důchodu a odstěhoval se k příbuzným do západních Čech. P. Krákorovi se podařilo udržet v klášterní farnosti v Radčicích až do smrti. V 60. letech byl okrskovým vikářem teplického vikariátu. Zemřel 25. března 1975, a je pohřben na mariánskoradčickém hřbitově.

Smrtí P. Krákory se přerušilo působení cisterciáků na Osecku. Radčická farnost postupně téměř vymřela a byla administrována z farností v okolí. Na odkaz P. Krákory navázal až v 90. letech 20. století osecký opat Bernhard Thebes, který obnovil v Radčicích konání bohoslužeb. V roce 2003 pak byl v Radčicích opět ustanoven sídelní duchovní správce.