Nina Svobodová

Nina Svobodová, rodným jménem Antonie Malvína Svobodová (16. června 1902 Praha – 4. září 1988 Praha) byla česká spisovatelka katolické orientace, představitelka Československé strany lidové. Za komunistického režimu byla šestnáct let vězněná a stala se tak nejdéle vězněnou ženou z politických procesů v Československu.[1]

Nina Svobodová
Rodné jménoAntonie Malvína Svobodová
Narození16. června 1902
Praha
Úmrtí4. září 1988
Praha
PseudonymKlára Šeráková, M. Skálová
Povolánípolitička, spisovatelka
StátČesko Česko
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Do roku 1949

Byla dcerou pražského veterinárního lékaře, potomka zemanského rodu z Černé Hory u Blanska. Vystudovala obchodní akademii, na které maturovala roku 1920. Do roku 1924 pracovala jako úřednice v bankovních a obchodních společnostech. Vzhledem k tomu, že mluvila plynně italsky a francouzsky, pracovala od roku 1924 jako překladatelka a cizojazyčná korespondentka v pražské Obchodní komoře. Během zaměstnání složila státní učitelské zkoušky z angličtiny, francouzštiny a italštiny; měla též znalosti němčiny a latiny.[2]

Angažovala se v katolických a lidoveckých organizacích – Česká kulturní jednota, Svaz katolických žen, v roce 1931 vstoupila i do Československé strany lidové.

Více se však začala politicky angažovat až po druhé světové válce. Od roku 1945 byla za lidovce poslankyní Zemského českého národního výboru, v letech 1946–1948 byla místopředsedkyní krajského výboru Velké Prahy (zastupitelstva). V únoru 1948 ji z politických důvodů vyhodili z Obchodní komory, ale našla si místo v ústředí České katolické charity a byla též redaktorkou časopisu Charita.

Vězení – amnestie – vězení

V prosinci 1949 byla zatčena a zařazena do jedné z větví procesu s Miladou Horákovou; v roce 1950 byla odsouzena k patnácti letům vězení. V roce 1960 sice dostala amnestii, ale již rok poté byla znovu zatčena a souzena v tzv. Procesu s Křesťansko-demokratickou stranou (Cuhrova skupina) za údajnou přípravu ilegální křesťanskodemokratické strany. Odsouzena byla na 2,5 roku, ale protože propuštění na amnestii v roce 1960 bylo podmínečné, trest jí byl prodloužen o 4,5 roku.[3]

Závěr života

Propuštěna byla v roce 1967, opět podmínečně. Zemřela v osamění a zapomnění roku 1988.[4]

Dílo

Ve 20. letech začala publikovat, do literárních časopisů psala básně i recenze, později začala vydávat prózu (Duše fresek, 1933) a divadelní hry. Občas publikovala pod pseudonymy Klára Šeráková nebo M. Skálová.

Za války vydala svůj nejoceňovanější román – Světelný mrak (1943), který vyprávěl příběh malíře a sochaře Andrea da Cione. Svobodová byla totiž velkou milovnicí italské kultury, zejména středověké, věnovala jí i odborné práce – v roce 1935 například studii Andělský malíř Fra Giovanni Angelico z Fiesole. Po válce vstoupila do olomoucké Družiny literární a umělecké a brněnského Moravského kola spisovatelů.

Od roku 1968 mohla znovu publikovat v lidoveckém tisku, zejména v Katolických novinách a Naší rodině. Roku 1971 nakladatelství Vyšehrad vydalo její román Dům u Božího oka. Rehabilitována byla v roce 1974, ale vydat další díly Domu u Božího oka (Martinovská rychta, Podskalská romance) se jí už nepodařilo.

Ocenění
  • Ke 100 výročí jejího narození byla v Praze uspořádána výstava[4]

Odkazy

Reference
  1. SEDMIDUBSKÝ, Jan. Nina Svobodová, nejdéle vězněná česká spisovatelka. Rozhlas.cz. 2012-05-06. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-11. (česky)
  2. SOLDÁN, Ladislav. Nina Svobodová. In: Luboš Merhaut a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Svazek I/4 S–Ž. S. 489–491.
  3. KORENČÍK, Michal. Vývoj a struktura vztahů mezi státem a katolickou církví v Československu v letech 1948–1989. Praha, 2011. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Josef Stracený. s. 48. Dostupné online.
  4. Církev.cz: Světelný mrak Niny Svobodové – výstava

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.