Nikola Dinev

Od svých 15 let se připravoval se v Stare Zagoře v klubu Boroe.[1] Specializoval se na řecko-římský (klasický) styl, ale v rámci svého klubu zápasil i v dalších zápasnických stylech. V Bulharsku patřil k průkopníkum vestového zápasu sambo. V bulharské mužské (klasické) reprezentaci se pohyboval od poloviny sedmdesátých let dvacátého století ve váze nad 100 kg.

V roce 1976 prohrál olympijskou nominaci na olympijské hry v Montréalu s Aleksandarem Tomovem. V Montreálu nakonec startoval ve volném stylu, když byl povolán jako náhradník za zraněného Marina Gerčeva. V prvních kolech využil formy z olympijské přípravy. Bez ztráty klasifikačního bodu postoupil do pátého kola, kde nestačil na sovětského favorita Soslana Andijeva. V šestém kole byl z turnaje vyřazen Maďarem Józsefem Ballem po dosažení maxima šesti klasifikačních bodů. Obsadil 5. místo. V dalších letech bojoval s Tomovem o post reprezentační jedničky. V roce 1980 však opět při bulharké olympijské nominaci pro účast na olympijských hrách v Moskvě dostal přednost jeho hlavní rival. V roce 1984 napotřetí v bulharské olympijské nominaci uspěl, ale kvůli mezinárodní politice, jako jeden z mnoha sportovců z východního bloku, na olympijských hrách v Los Angeles nemohl startovat.

V roce 1985 podstoupil operaci kolene a sportovní kariéru ukončil v roce 1988, když neuspěl v bulharské olympijské nominaci pro účast na olympijských hrách v Soulu.