Ni Can

Ni Can používal zdvořilostní jméno Jüan-čen (čínsky pchin-jinem Yuánzhèn, znaky zjednodušené 元镇, tradiční 元鎮) a pseudonymy Jün-lin (čínsky pchin-jinem Yún lín, znaky zjednodušené 云林, tradiční 雲林, Chuan-sia-šeng (čínsky pchin-jinem Huànxiáshēng, znaky 幻霞生) a Ťing-man-min (čínsky pchin-jinem Jīngmánmín, znaky zjednodušené 荆蛮民, tradiční 荊蠻民).

Ni Can pocházel z Wu-si (v provincii Ťiang-su), narodil se roku 1301.[2] Pocházel z majetné rodiny, která však koncem 30. let 14. století svůj majetek ztratila. Namísto úřední kariéry se obrátil k umění, především malířství, kaligrafii, poezii a sběratelství. Od 50. let[1] pod vlivem taoismu opustil svůj dům a s manželkou putoval po jezerech a řekách rodného kraje.[3]

Byl klidný, tichý a puntičkářský, což se odráželo v jeho díle. Maloval průzračné jemné scenérie typické úsporným stylem, prázdnými plochami, „šetřením tuší“, s oblibou používal tah „překroucená stuha“, věnoval velkou pozornost kompozici.[2][3] V jeho krajinách se nicméně projevila omezenost témat – zpravidla obsahují skupinu stromů okolo jednoduchého pavilónu u vodní plochy, v pozadí rozplývající se hory.[3] Dostalo se mu širokého uznání, tradičně je řazen mezi čtyři jüanské mistry, nejvýznačnější malíře a kaligrafy své doby.[4]