Nez Perce

Nez Perce jsou původní obyvatelé Severní Ameriky, žijící v oblasti Kolumbijské plošiny. Podle sčítání z roku 2010 jich zbývá 3 499,[1] převážně žijí v rezervaci nazývané Lapwai nedaleko Lewistonu ve státě Idaho. Sami se nazývají Niimíipu, exonymum Nez Perce znamená ve francouzštině „Propíchuté nosy“ — není však známo, že by si příslušníci tohoto kmene propichovali nosy za účelem nošení ozdob, zřejmě název vznikl záměnou se sousedními Činuky.[2]

Náčelník Joseph s rodinou, okolo roku 1880

Podle archeologických nálezů žili Nez Perce na svém území již před osmi tisíci lety. Vedli kočovný způsob života založený na lovu bizonů a losů, rybolovu a sběru divokých rostlin, zejména kamasu (ladoník), pouze na zimu se stahovali do stálých vesnic. Jejich společnost byla rovnostářská, neznali vrstvu dědičných náčelníků. Vyznávali šamanské náboženství založené na víře v osobní strážné duchy zvané weyekin.[3] Od 18. století se naučili chovat zdivočelé koně, z nichž vyšlechtili plemeno appaloosa, byli také řemeslníky a obchodníky, jejich luky byly žádným zbožím u okolních kmenů. Prvními Evropany, kteří podali zprávu o tomto etniku, byla Lewisova a Clarkova expedice roku 1805.[4] V šedesátých letech 19. století bylo na kmenovém území objeveno zlato a Nez Perce museli čelit invazi prospektorů. V roce 1877 se bojovníci kmene vzbouřili proti plánu na přesídlení do rezervace a snažili se proniknout do Kanady, kde se chtěli spojit se Sedícím býkem. Navzdory takticky zdatnému vedení výpravy, které se dávalo za vzor i posluchačům West Pointu,[5] byli zajati a deportováni do Oklahomy, teprve ve 20. století byl části kmene povolen návrat do původních sídlišť. Historii tohoto lidu připomíná Národní historický park Nez Perce, založený roku 1965 a od roku 1986 jedna z Národních historických stezek, stezka Nez Perce.