Neufchâteau

V oblasti byl nalezen neolitický megalit přibližně z roku 2000 př. n. l. a keltská nekropole z 5. – 2. století př. n. l. Dále zde byla nalezena galorománská pohřebiště a římská vila, což svědčí o přítomnosti malého zemědělského panství přibližně v 2. století n. l. V karolínském období se oblast využívala zejména k lovu a zůstala řídce osídlená po celý středověk. Z roku 1100 pochází první zmínka o osadě Semel, která dnes patří k obci Neufchâteau, a sice v dokumentu, ve kterém bylo zaznamenáno její darování opatství v Amdain (dnes Saint-Hubert). Roku 1239 byla táž osada zmíněna jako součást panství Neufchâteau a v té době byla věnována opatství Orval. Panství Neufchâteau bylo součástí Lucemburského vévodství.

Důležitým dokumentem o historii Neufchâteau a jeho okolí je olejomalba z roku 1609 s názvem „LA TERRE ET PREVOSTEE DE NEVFCHASTEAV AVECQZ SES DESPENDENCES“, která je uložena v arlonských archivech. Tato malba zobrazuje město Neufchâteau na úpatí hradu, obehnané hradbami a obklopené množstvím vesnic a osad. V polovině 17. století oblast decimoval mor a války Ludvíka XIV. Od Velké francouzské revoluce do roku 1815 byl Neufchâteau správním centrem tehdejšího francouzského departementu Forêts.

Za německé okupace během první světové války město spravoval hrabě Hans von Blumenthal, který jako jeden z mála německých vojenských úředníků dobře vycházel s místním obyvatelstvem, zejména díky své zálibě v lovu. Přesto se v oblasti vedly těžké boje a v prvním měsíci války přišlo o život více než 200 vojáků.