Neoféma žlutobřichá

Neoféma žlutobřichá byla popsána ornitologem Jaohnem Lathamem pod názvem Psittacus chrysogaster na základě exempláře (dodnes nedochovaného) získaného na Tasmánii v roce 1777 třetí výpravou Jamese Cooka. V roce 1891 vytvořil italský ornitolog Tommaso Salvadori nový rod Neophema, kam druh spolu s jinými přeřadil. Latinské druhové jméno je odvozeno ze slov chryzos (zlatý) a gaster (břicho).

Zbarvení samice je méně výrazné než u samce

Neoféma žlutobřichá je malý papoušek zhruba 20 cm dlouhý. Váha dospělého jedince je 45–50 g.[2] Samec má horní část těla jasně zelenou, spodní část těla je žlutá, na břiše mezi nohama je zářivě oranžová skvrna.[2] Nad zobákem mezi očima je příčný temně modrý pruh na okrajích lemovaný světlejší modrou.[2] Spodní letky jsou rovněž temně modré. Duhovka oka a zobák jsou temně hnědé, nohy jsou šedivé. Zbarvení samice je méně výrazné, pruh mezi očima je mnohem světlejší a postrádá světleji zbarvené okraje.[2] Skvrna na břiše také není tak jasně oranžová a bývá menší než u samců.[2]

Neoféma žlutobřichá se ozývá měkkými zvonivými tóny. Poplašné volání je rychle opakované tzeet. Podobným voláním se nevyznačuje žádný z ostatních příslušníků rodu Neophema.

Neofémy žlutobřiché hnízdí pouze na jihovýchodní Tasmánii,[3] kde si staví hnízda v dutinách eukalyptů[3] na okraji bažinatých luk s trávou Gymnoschoenus sphaerocephalus. Na podzim (v podmínkách jižní polokoule) celá populace přeletí Bassův průliv a zimu tráví na pobřeží jihovýchodní Austrálie, na slaniskách v blízkosti pobřeží.[2] Při přeletu se mohou stavit na King Islandu.[2]

Neofémy žlutobřiché tvoří páry nebo malá hejnka. Obvykle se zdržují na zemi nebo v nízké zeleni, kde pátrají po potravě. Na začátku hnízdní sezóny vyhledávají místa, která před 7 až 15 lety prošla požárem, uprostřed hnízdní sezóny pak místa, kde hořelo před 3–5 lety.[3] Potravu získávají především z merlíkovitých rostlin Sarcocornia quinqueflora a Tecticornia arbuscula. Další složkou potravy jsou semena rostlin Austrofestuca littoralis, Atriplex cinerea, Suaeda australis a Frankenia pauciflora. Jí i bobule, například z korálovky (Coprosma sp.). Existují i zprávy o pojídání mořských řas.

Rozmnožovaní probíhá výhradně v jihozápadní Tasmánii, v okruhu 20 km od bývalé vesnice Melaleuca.[3] Hnízdní sezóna trvá od října do ledna (jaro–léto jižní polokoule). Hnízdí v dutých stromech – eukalyptech druhu Eucalyptus nitida, někdy také Eucalyptus ovata. Hnízdo je nízko, maximálně 5 m nad zemí. Samička snáší 4–5 bílých vajec o rozměrech 20×23 mm.

Průměrný věk dožití v přírodě je odhadován na 3,9 roku.[3] V zajetí žijí výrazně déle, obvyklý věk je 8–10 let, dožívají se však až 14 let.[2]

Stav populace je velmi nízký a druhu hrozí, že v přírodě vyhyne. IUCN druh registruje jako kriticky ohrožený.[4] Současná divoká populace je odhadována na méně než 50 jedinců, zhruba 300 jedinců je chováno v zajetí.[5] Počítačové modely (2015) naznačují, že druh v přírodě vyhyne během pěti let.[4] Naděje je vkládána do populací v zajetí, kde se tyto papoušky daří úspěšně rozmnožovat. Kvůli genetické diverzitě a zamezení inbreedingu byly v zajetí chované populace, původně pocházející z pouhých šesti jedinců, v roce 2011 obohaceny o 21 mladých jedinců pocházejících z volné přírody.[6] Každý z těchto jedinců byl spářen s jedincem se zajetí. V roce 2012 bylo oznámeno že z 21 párů zahnízdilo 19 a narodilo se 31 mláďat.[7] To poskytuje naděje, že se populaci v zajetí podaří úspěšně rozšiřovat. V roce 2015 bylo 27 neofém žlutobřichých pocházejících ze zajetí vypuštěno na hnízdišti v blízkosti Melaleucy na Tasmánii.[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Orange-bellied parrot na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu neoféma žlutobřichá na Wikimedia Commons
• Taxon Neophema chrysogaster ve Wikidruzích
• Video na YouTube