Nekonvenční ropa

Dehtové písky obsahují živice, které se dají transportovat ropovodem buď smícháním s běžnou ropou, nebo jejich rozštěpením pomocí krakování. Hlavní naleziště jsou v Kanadě a ve Venezuele. Jejich objem je dvakrát větší než současné známé zásoby klasické ropy, ale jak velké procento z nich půjde vytěžit, je zatím sporné. Hlubinná těžba dehtových písků je velmi energeticky náročná.

Ropné břidlice jsou usazené horniny obsahující kerogen, který může být přeměněn na ropu pyrolýzou. Během pyrolýzy je ropná břidlice zahřívána na 450–500 °C bez přístupu kyslíku. Odhaduje se, že jejich světové zásoby jsou porovnatelné se zásobami klasické ropy. Estonsko, Rusko, Brazílie a Čína v současnosti ropné břidlice těží, ale jejich produkce klesá z ekonomických a ekologických důvodů.^[zdroj?] Energetický zisk u všech dosavadních metod přeměny na ropu je bohužel téměř nulový a navíc vznikají jedovaté, těžko odstranitelné odpady.^[zdroj?]

Ropa získávaná z hornin jako je pískovec se nazývá lehký topný olej ("LTO", "light tight oil"), která bývá nesprávně označovaná jako břidlicová ropa.[1] Těžba LTO v USA v posledních letech prudce roste a bude nadále v USA převažovat nad dalšími zdroji nekonvenční ropy.[2]

Kapalná biopaliva jako bionafta a bioetanol jsou paliva získávaná z rostlin, např. z řepky nebo cukrové třtiny.

Termální depolymerizace je nová metoda, pomocí které se dají štěpit komplexní organické materiály, nejčastěji biomasa, ale i plastový odpad nebo čistírenské odpadní kaly.

Přeměna uhlí a zemního plynu má potenciál poskytovat velké množství nekonvenční ropy. Nacistické Německo během druhé světové války a Jihoafrická republika za apartheidu vyráběly většinu své ropy z uhlí. O této metodě se také uvažuje v případě velmi odlehlých nalezišť zemního plynu, čímž by se snížily náklady na jeho transport.

• Nekonvenční plyn
• Ropný vrchol
• Fisher-Tropschova syntéza