Neidhart z Ruentalu

Neidhart je zmiňován v básni Willehalm napsané před rokem 1217 Wolframem von Eschenbach, to značí že již tehdy byl značně proslaven. Jeho jméno je s největší pravděpodobností alegorický pseudonym, neboť jeho význam je přibližně "zbědované srdce; krutý; ponurý". Drhá část jeho jména byla "rekonstruována" filology 19. století, kteří vzali doslova "řečníka" objevujícího se v jeho básních, nazývajícího sebe sama "z Ruentalu", a to zkombinovali se jménem autora, které bylo jednoduše "Nîthart". Všechny literární zdroje do 15. století jej nazývají pouze "Nîthart".

Jeho rané básně odkazují k místům v oblasti Bavorska a Salcburska, zatímco později nazýval rakouského vévodu Fridricha II. svým ochráncem. Zmiňuje se o svém bydlišti v Lengbachu nedaleko Tullnu, západně od Vídně. Jeho hrobka, pravděpodobně vystavěná na příkaz vévody Rudolfa IV. Habsburského (1339-1365), se nachází při jižní straně katedrály sv. Štěpána ve Vídni.

Neidhartova poezie je zaznamenéna díky Carmina Burana a jiným středověkým sborníkům básní a písní jako například Codex Manesse. Jeho písně o bezútěšnosti vesnického života, stojí často v ostrém kontrastu písní osatatních minnesangerů, jejichž tématy byla většinou uhlazená a romantická láska. Jeho styl byl filologem Karlem Lachmannem (1793–1851) označován jako Höfische Dorfpoesie (dvorsko – vesnická poezie) a býval napodobován skladateli, nazývajícími se pseudo-Niedharti. Jeho pravděpodobně najznámější písní je Meienzît (květnový čas), ve které Neidhart začíná popisem mírumilovné jarní scenérie, ale rychle přechází k urážení svých nepřátel (a několika přítel kteří jej zradili). Zvěčněný jako Nierhart Fuchs, zůstal populární postavou až do raného novověku. Několik frašek inspirovaných jeho životem a poezií, se řadí k nejstarším světským dramatům v Německu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neidhart von Ruental na anglické Wikipedii.