Nedostatek vápníku u rostlin

Nedostatek vápníku u rostlin je fyziologická porucha rostlin, je způsobena nedostatkem příjmu vápníku. Často může být nedostatek vápníku u rostlin výsledkem nízké transpirace celé rostliny nebo postižené tkáně. Rostliny jsou citlivé na lokalizovaný nedostatek vápníku, protože vápník není přepravován floémem. Příjem, transport a redistribuce vápníku jsou podmíněny tendencí vápníku tvořit poměrně málo rozpustné až nerozpustné sloučeniny. Proto je v rostlině jeho pohyb velmi malý a využitelnost prakticky zanedbatelná, což vyúsťuje na jedné straně v postupném zvyšování jeho obsahu ve starších listech a na druhé straně v chronický nedostatek vápníku ve vrcholových a rostoucích meristémech. Vzdor tomu, že přeprava vápníku v rostlině je na úrovni orgánů nepatrná, je naopak velmi nápadná postupná přeměna jeho funkce na buněčné úrovni. Z toho vyplývá, že vápník je prvek u nějž na základě jeho chemické analýzy nelze přímo usuzovat na jeho skutečnou potřebu.[1] Vápník přijímá rostlina během celého svého vývoje. Nároky na vápník neodpovídají vždy vztahu k půdní reakci. Různé druhy rostlin mají různou potřebu vápníku.[2] Vápník v půdě omezuje rozvoj četných choroboplodných zárodků a škůdců v půdě. Jeho nedostatek se projevuje nejdříve na mladých orgánech a růstových vrcholech.

Černání špičky rajčat vlivem nedostatku vápníku.
Černání špičky rajčat vlivem nedostatku vápníku.

Výskyt

Kyselé a písčité půdy často obsahují méně vápníku. Nerovnoměrná vlhkost půdy a nadužívání hnojiv může také způsobit nedostatek vápníku. Někdy i v půdě s dostatečnou zásobou vápníku v půdě může rostlina trpět nedostatkem vápníku, pokud je vápník v půdě obsažen v pro rostlinu těžko dostupné formě. Půdy obsahující velké množství fosforu jsou náchylnější k vytváření nerozpustných forem vápníku.

Příznaky

Vedle chloróz je charakteristická zvláště chlorotická kropenatost mladších listů. Symptomy se prohlubují na mladších listech. Příznaky nedostatku vápníku se objeví nejprve jako lokalizované odumírání tkáně vedoucí k zakrslému růstu rostlin. Okraje listů jsou nekrotické, mladé listy se stávají zvlněnými nebo se nerozvinuté čepele stávají hákovitě zakřivenými. Vegetační vrcholy odumírají, Rostliny jsou povadlé. Obecně platí, že nový růst a rychle rostoucí tkáně rostliny ovlivněny jako první. Staré listy jsou jen zřídka ovlivněny, pokud vůbec, protože vápník se ve vysokých koncentracích v starších listech akumuluje. U fazolu jsou listy tmavo až šedozelené a svraskalé. Řepa zastavuje růst a listy žloutnou. U hrachu se listy svinují a stonek u kořene zahnívá.[L 1] Jestliže listy neodumřou, tvoří se ve střední části čepele tmavé nekrózy. Chlorotickým a nekrotickým změnám předchází hnědnutí nervatury listů. Na kořenovém krčku se vylučují kapky sekretu, část stonku nad kořenem stává sklovitou a hnědne. Poškození se rozšiřuje dolů ke kořenům. Kořeny se silně větví, nerostou do délky, hnědnou, slizovatí a odumírají. Výhony v paždí listů zakrňují. Rostliny nabývají keřovitý vzhled. Reprodukční orgány jsou rovněž postiženy. Tvorba semen a plodů je velmi zpomalena ačkoliv tvorba květů probíhá normálně. Pyl může být sterilní a u obilovin jsou plevy prázdné. Semena jsou malá a zasychají.[1]

Fyziologická skvrnitost jablek.

Některé příznaky nedostatku vápníku jsou zcela specifické u některých rostlin. U zelí, kapusty a růžičkové kapusty se projevy nedostatku vápníku objevují jako zhnědnutí uvnitř hlávek a černé nekrózy nebo jako černání vrcholových částí nebo podobně jako u salátu černání špiček listů. Spíše než pouze o nedostatek vápníku jde u brukvovité zeleniny i o projevy nadbytku dusíku a vody. Příznaky se zvyšují s délkou skladování. U mrkve se objevují černé nekrotizující skvrny. U celeru se nedostatek vápníku projevuje zakrnělým růstem, středové listy jsou zakrnělé. U paprik a rajčat tato porucha ve výživě rostliny vápníkem nápadně postihuje plody a ty jsou pak zdeformované a na špičce plodu se objevuje černá nekrotizující skvrna. Porucha je někdy nazývána černání pupku rajčete. Někdy může způsobit vznik poruch i rychlý růst a především přílišné používání dusíkatých hnojiv.[3]

Fyziologická skvrnitost jablek.

Fyziologická skvrnitost jablek

Fyziologická skvrnitost jablek také hořká skvrnitost jablek nebo pihovitost jablek je fyziologická porucha která se projevuje především na mladých bujně rostoucích stromech s malou násadou velkých plodů. Plody mají oblasti s tmavými propadlými skvrnami, chuť těchto oblastí je hořká. Příčinou onemocnění je narušení metabolismu uhlohydrátů a následně vodního režimu v důsledku nedostatku vápníku v plodech. výskyt ovlivňují povětrnostní a půdní podmínky a nevyrovnaná výživa, především nadbytek dusíku a draslíku.[4] některé odrůdy jsou náchylnější než jiné.

Odkazy

Literatura
  1. BARTOŠ, Jaroslav. Ochrana rostlin. [s.l.]: SZN, 1968.

Reference
  1. Symptomy nedostatku vápníku u rostlin, mendelu.cz
  2. Úloha vápníku u rostlin, mendelu.cz
  3. Černání pupku rajčete.
  4. Fyziologická skvrnitost jablek, jikl.cz. www.jikl.cz [online]. [cit. 2013-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-22.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.