Nešpory

Nešpory (latinsky vesperae, od vesper, „večer“) jsou součástí denní modlitby římskokatolické církve, odpolední či podvečerní pobožnost. Pravidelně je dodržují řeholníci v klášterech. Dalšími pobožnostmi v průběhu dne jsou invitatorium (uvedení do první modlitby dne, verše z žalmu s antifonou), ranní chvály, tři „malé hodinky“ – dopolední, polední, odpolední, pak následují nejlépe za setmění nešpory a před spaním kompletář.

Sicilské nešpory je označení pro historickou událost, povstání na Sicílii v roce 1282, které propuklo při shromáždění lidí při velikonočních nešporách a v důsledku kterého došlo k rozdělení sicilského království.

Struktura modlitby nešpor
  • Úvod – Bože, shlédni a pomoz (při těchto slovech se modlící požehnají velkým křížem), odpovědí je: Pane, slyš naše volání. Následuje „trojiční chvalozpěv“: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako bylo na počátku, nyní i vždycky, až na věky věků. Amen. Úvodní část uzavírá zvolání Aleluja (vypouští se v době postní).
  • Hymnus – Hymnický text, který je možno recitovat nebo chorálně zpívat (nápěvy obsahuje samostatná liturgická kniha – Liber hymnarius – česky hymnář). Text je dělen do strof a končí zvoláním Amen.
  • Psalmodie (žaltář) – obsahuje tři žalmy s antifonami, které se říkají na začátek a opakují se na konec žalmu. Jedná se o tři různé krácené žalmy, nebo jeden žalm dělený na tři části.
  • Lectio brevis (krátké čtení) – obsahuje kratičký úryvek biblického textu (už se ale nejedná o úryvek žalmu).
  • Krátké responsorium – jedná se o zpívanou nebo recitovanou antifonu s odpovědí, mající vztah k přečtenému krátkému čtení nebo k období liturgického roku.
  • Kantikum Panny Marie (Magnificat) – následuje po krátkém responsoriu, skládá se z antifony a zpěvu nebo recitace novozákonního hymnu. Hymnus zachycuje text chvalozpěvu, který pronesla Panna Maria a který je zachycen v Bibli v Lukášově evangeliu. Na závěr se opakuje antifona.
  • Prosby – na Magnificat navazují krátké prosby s vkládanou odpovědí, kterou je možné při společné modlitbě vypustit. Každá prosba má totiž dvě části. První část modlících se přednese začátek prosby a druhá část modlících se zbytek prosby.
  • Otče náš – prosby jsou po antifoně zakončeny společnou modlitbou Otče náš, kterou může předsedající, je li nositelem jáhenského nebo kněžského svěcení, uvést stejným způsobem jako ve Mši svaté. Vypouští se „neb tvé je království i moc i sláva na věky“.
  • Závěrečná modlitba – pronáší ji předsedající. Modlitba je obvykle shodná se vstupní modlitbou mše toho dne.
  • Požehnání – závěrečnou částí je požehnání. Předsedá-li modlitbě kněz nebo jáhen, žehná přítomným stejným způsobem jako ve Mši. Modlí li se modlitbu sami laici, končí se tím, že se sami přežehnají znamením kříže a přitom pronášejí slova: Dej nám Bože své požehnání, chraň nás všeho zlého a doveď nás do věčného života. Na to se odpoví: Amen. Tím je modlitba skončena.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.