Naraka (hinduismus)

Naraka (v sanskrtu naraka) je peklo v hinduismu. Je zmíněno zvláště v dharmašástrách, itihásách a puránách, ale i ve védských samhitách[1][2], áranjakách[3] a upanišadách.[4][5][6][7] Některé Upanišady hovoří o 'temnotě' místo pekla.[8] Souhrn upanišad, Bhagavadgíta, zmiňuje peklo několikrát.[9] Zmiňuje je i Ádi Šankara ve svém komentáři k Védánta sútře 4.3.14. Přesto někteří lidé, jako členové Árja Samádže, jeho existenci nepřijímají nebo je považují za metaforu.

V puránách jako jsou Bhágavata Purána, Garuda Purána a Višnu Purána se nacházejí podrobné popisy mnoha pekel. Nacházejí se nad kosmickým oceánem Garbhódaka.[10]

Déva Jama, vládce spravedlnosti, ukládá lidským bytostem po smrti příslušný trest za jejich hříchy. I duše kvalifikované pro dosažení osvobození (mukti, mókša) zvané mukti-jógja, a věčně se převtělující duše (v teologii dvaita zvané nitja-samsárí), mohou zažít zkušenost v narace jako odčinění.[11] Po uplynutí trestu se rodí na zemi[12] v lidských či zvířecích tělech.[13] Peklo ani nebe (svarga)[14] tedy nejsou místy trvalého pobytu.

V okamžiku smrti jsou hříšné duše vystaveny nebezpečí, že budou zajaty jamadúty, služebníky Jamy (který přichází osobně jen ve zvláštních případech). Jama nařídil svým služebníkům, aby se vyhýbali vaišnavům.[15][16] Znaky vaišnavů jsou úrdhva pundra tilak (Tiruman a Šrí Čúrnam u Šrí vaišnavů nebo gopí čandan u gaudíja vaišnavů), tápa samskára (cejchy v podobě šankhy a čakry na ramenech) a tulasí mála (náhrdelník či girlanda korálků ze dřeva tulasí). Šrí vaišnavové jsou odvedeni višnudúty na Vaikunthu a gaudíja vaišnavové na Gólóku.