Naraka (buddhismus)

Naraka (sanskrt नरक; páli निरय Niraya) je termín z buddhistické kosmologie,[1] jemuž se přisuzuje význam „pekla“ (nebo také „pekelného světa“). V křesťanské mytologií se můžeme setkat i s pojmem „očistec“. Naraka je blízce příbuzná s pojmem Ti-jü (pinyin: diyu; zjednodušené znaky: 地狱), jenž značí peklo v čínské mytologii. Naraka se od křesťanského pojetí pekla liší ve dvou aspektech: za prvé, důvodem, proč se bytost ocitla v Narace, není Božský soud ani trest; za druhé, délka pobytí bytostí v Narace není věčná,[2] přesto to je většinou neuvěřitelně dlouhá doba, od sta milionů až po sextiliony (10²¹) let.

Vyobrazení Jamy v tibetském buddhismu

Peklo je součástí Samsáry, nekonečného kola znovuzrození. Samsára znázorňuje koloběh života, který je také symbolizován 6 světy, do nichž se může bytost reinkarnovat: Říše bohů, Svět Asurů, Svět zvířat, Svět lidí, Svět hladových duchů a Svět pekla.[3]

Celé kolo Samsáry objímá Mára, také nazýván Pán smrti. Často je spojován s Jamou, Pánem pekla, který je vyobrazován jako král a zároveň soudce ve světě Naraka. V pekelném světě se nachází pekelní démoni, již představují pekelné bytosti, pekelné mučitele. Jejich hlavním úkonem je trýznit bytosti pobývající v pekle.

Bytost se narodí do pekelného světa na základě svých činů (karmy). Pobývá zde po omezenou dobu, dokud karma nedosáhne svého úplného naplnění.[4] Po spotřebování karmy se bytost znovu narodí do jednoho z vyšších světů.

Fyzicky jsou pekelné světy Naraka brány za několik sérii jeskynních vrstev, jež se rozprostírají v hloubkách země pod světem Jambudvípa (svět obyčejných lidí). Existuje mnoho systémů, které popisují způsob mučení a také množství pekelných světů Naraka. Teorie Abhidharmakóša (součást buddhistických textů Abhidharma) je kořenem nejznámějšího systému rozdělení a funkce světa Naraka. Zde je Naraka rozdělena na 8 studených pekel a 8 žhavých pekel.[5]

Dévadúta sutta, 130. rozmluva ze souboru buddhistických děl Madždžhima-nikája, detailně popisuje Buddhovo učení o pekle.