Nacholapithecus kerioi
Nacholapithecus kerioi je druh vyhynulých úzkonosých primátů, žijících ve středním miocénu (před 15 miliony let) na území dnešní Keni. Nacholapithecus kerioi byl nalezen na lokalitě Nachola v oblasti Samburu.
 Nacholapithecus kerioi | |
|---|---|
 Kostra Nacholapithecus kerioi | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Oddělení | úzkonosí (Catarrhini) |
| Čeleď | Proconsulidae |
| Rod | Nacholapithecus Ishida et al., 1999 |
| Binomické jméno | |
| Nacholapithecus kerioi Ishida et al., 1999 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dosud zachycené ostatky rodu Nacholapithecus jsou výjimečně dobře dochované a pomáhají poznat anatomii ostatních středně miocenních primátů, kteří jsou často známí jen útržkovitě. Nejvýznamnější je téměř kompletní kostra samce, označená kódem KNM-BG 35250, podle níž byl nový druh v roce 1999 popsán. Starší nálezy z 80. let 20. století byly původně řazeny do rodu Kenyapithecus.
Nacholapithecus byl středně velký stromový kvadrupední tvor, vývojově jen o málo pokročilejší než časně miocenní rod Proconsul. Samci druhu Nacholapithecus kerioi mohli dosahovat váhy asi 22 kg, zatímco samice vážily jen kolem 10 kg. Téměř kompletní kostra KNM-BG 35250 s jistotou dokládá zakrnělý ocas, větší pohyblivost ramenních kloubů i výrazně dlouhá chodidla.
Celkovou stavbou těla i morfologií zubů je Nacholapithecus podobný ostatním středně miocenním úzkonosým primátům a není příliš vzdálený ani starším druhům časného miocénu. Jedinečný je tím, že jeho přední končetiny jsou oproti zadním velmi robustní, velké a schopné silného úchopu. Ukazují na občasné využívání pohybu, který přední končetiny značně zatěžoval – uvažuje se o nějaké formě vertikálního šplhání. Převážně se však Nacholapithecus stále ještě pohyboval po všech čtyřech končetinách a jeho postoj mohl být jen o málo vzpřímenější než u Proconsula. Způsobem pohybu se Nacholapithecus tudíž nepodobá ani proconsulidům ani moderním lidoopům a zůstává někde na pomezí. K lokomoci současných hominoidů, využívajících závěsu na předních končetinách, měl ještě daleko. Předpokládá se ovšem, že výrazné zapojení předních končetin mohlo být právě prvním náznakem vývoje tímto směrem.
Literatura
- BEGUN, D. R. Fossil record of Miocene hominoids. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 2. Berlín: Springer, 2007. S. 921–977.
- BEGUN, D. R. Miocene Hominids and the Origins of the African Apes and Humans. Annual Review of Anthropology. 2010, roč. 39, s. 67–84.
- HARRISON, T. Dendropithecoidea, Proconsuloidea and Hominoidea. In: WERDELIN, L.; SANDERS, W. J. Cenozoic Mammals of Africa. Berkeley: University of California Press, 2010. S. 429–469.
- ISHIDA, H., Kunimatsu, Y., Nakatsukasa, M., Nakano, Y. New hominoid genus from the middle Miocene of Nachola, Kenya. Anthropological Science. 1999, roč. 107, s. 189–191.