Nacnac

NacNac je označení pro skupinu aniontových bidentátních ligandů. 1,3-diketiminy se často označují „HNacNac“, zkratkou odvozenou od označení Hacac určeného pro 1,3-diketony. Tyto sloučeniny vytvářejí směsi tautomerů.[1]

Tautomery prekurzoru substituovaného HNacNac ligandu a idealizovaný komplex (vpravo) jeho konjugované zásady (M = kov, L = jiný ligand)

Příprava ligandů a komplexů

Acetylaceton a podobné 1,3-diketony kondenzují s primárními alkyl- a arylaminy za odštěpení karbonylových kyslíků a jejich nahrazení NR skupinami (kde R = aryl nebo alkyl). Přípravy 1,3-diketiminů ze stericky zatížených aminů, jako jsou 2,4,6-trimethylaniliny a 2,6-diisopropylaniliny, vyžadují delší reakční časy.

Deprotonacemi HNacNac vznikají aniontové bidentátní ligandy schopné vytvářet široké spektrum komplexů.[2]

Některé deriváty s dlouhými postranními řetězci lze použít na stabilizaci komplexů nízkovazných kovů bloků p a d.[3]

Komplexy nacnac se liší od acetylacetonátů tím, že sterické vlastnosti jejich koordinujících atomů lze řídit změnami substituentů. Navázání na kovové centrum bývá doprovázeno deprotonací HNacNac n-butyllithiem; vzniklá lithná sloučenina je následně vystavena chloridu kovu za oddělení chloridu lithného. V některých případech HNacNac slouží také jako neutrální 1,3-diiminové ligandy.

Struktura [(C6H3-2,6-(i-Pr)2)2NacNac]NiSCPh3 se znázorněním sterického zatížení tohoto ligandu (pro názornost nejsou zobrazeny CPh3 substituenty). Barvy: šedá = C, bílá = H, modrá = N, žlutá = S, zelená = Ni).[4]

Podobné ligandy
Příprava Jägerova N2O2 ligandu[5]

NacNac ligandy jsou diaminovými analogy acetylacetonátů. Přechod mezi těmito dvěma skupinami tvoří ligandy odvozené od monoiminoketonů.[5][6]

První Dipp-NacNac ligand připravil v roce 1998 Francis S. Mair.[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NacNac na anglické Wikipedii.

  1. D. J. Mindiola; P. L. Holland; T. H. Warren. Complexes of Bulky β-Diketiminate Ligands. Inorganic Syntheses. 2010, s. 1-55. DOI 10.1002/9780470651568.ch1.
  2. L. Bourget-Merle; M. F. Lappert; J. R. Severn. The Chemistry of Diketiminatometal Complexes. Chemical Reviews. 2002, s. 3031-3066. DOI 10.1021/cr010424r.
  3. B. Qian; D. L. Ward; M. R. Smith. Synthesis, Structure, and Reactivity of β-Diketiminato Aluminum Complexes. Organometallics. 1998, s. 3070-3076. DOI 10.1021/om970886o.
  4. N. J. Hartmann; G. Wu; T. W. Hayton. Synthesis of a "Masked" Terminal Nickel(II) Sulfide by Reductive Deprotection and its Reaction with Nitrous Oxide. Angewandte Chemie International Edition in English. 2015, s. 14956-14959. DOI 10.1002/anie.201508232. PMID 26457792.
  5. Birgit Weber; Ernst-G. Jäger. Structure and Magnetic Properties of Iron(II/III) Complexes with N2O 2–
    2     -Coordinating Schiff Base-Like Ligand. European Journal of Inorganic Chemistry. 2009, s. 455. DOI 10.1002/ejic.200990003.
  6. Dennis P. Riley; Daryle H. Busch. Macrocyclic Tetraazatetraenato Ligands and their Metal Complexes. Inorganic Syntheses. 1978, s. 36. DOI 10.1002/9780470132494.ch7.
  7. Frank S. Mair; Elaine K. Cope; William Clegg; Andrew J. Edwards. Structural Characterization of [(2,6-Pri2C6H3)NC(Me)C(H)C(Me)N(2,6-Pri2C6H3)K·PhCH3]∞: A Heavy Alkali Metal Diazapentadienyl Complex. Inorganic Chemistry. 1998. DOI 10.1021/ic970956j.

Související články
  • Diiminy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.