Na shledanou v pekle, přátelé

Na shledanou v pekle, přátelé! (slovensky Dovidenia v pekle, priatelia!, italsky Arrivederci all' inferno, amici!, anglicky See You in Hell, My Friends!) je koprodukční slovensko-italský film režiséra Juraje Jakubiska. Film zasažený "normalizací" měl pohnutý osud. Od verze, dokončené italským koproducentem, se autor v r. 1972 distancoval, po létech se v nových podmínkách k dávnému projektu vrátil, výrazně ho přepracoval, dotočil několik sekvencí, změnil dialogy.

Na shledanou v pekle, přátelé ! Dovidenia v pekle, priatelia!
Základní informace
Původní názevDovidenia v pekle, priatelia!
Arrivederci all' inferno, amici!
Země původuČeskoslovensko Československo
Itálie Itálie
Jazykslovenština
Délka81 min
Žánrsymbolická féerie
ScénářKarol Sidon
RežieJuraj Jakubisko
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleOlinka Bérová
Ján Melkovič
ProdukceSlovenský film Bratislava (1970)
Slovenská filmová tvorba Bratislava (1990)
Stella Telecinematografica Roma
Gold Film Anstalt Vaduz
HudbaFiorenzo Carpi
KameraJuraj Jakubisko
StřihPatrik Pašš
Výroba a distribuce
Premiéra1970
Na shledanou v pekle, přátelé ! Dovidenia v pekle, priatelia! na ČSFD, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děj

Bizarní příběh o skupině divných lidí, kteří se na vesnickém sídle oddávají radovánkám, plný surrealistických symbolů, polemiky o Bohu a spravedlnosti. To vše se rozvíjí v retrospektivě: svět je postižen katastrofou, z které se má lidstvo zachránit v arše. Katastrofické vize, strach a zděšení z krvavé cesty člověka a lidské historie. Společenství lidí ve snaze uniknout před “červenou archou” totality hledá spásu v založení fiktivní rodiny. Krásna Rita a její společník Petras, spolu se starým Plukovníkem a ukradnutým dítětem, se snaží vytvořit společenství mimo reálný svět. Prsty politiky a její “spravedlivost” si je však najdou… V závěru filmu svitá naděje. Pádem zdi kolem “archy” se nejenom hrdinům filmu otevírá okolní svobodný svět.

Produkce

Režisér o filmu

„Tento film patří do Guinnessovy knihy rekordů. Začal jsem ho točit během Pražského jara 1968, ale komunistická cenzura těsně před dokončením natáčení zrušila. Směl jsem ho dokončit až po 22 letech! Už v průběhu natáčení jsem stále více a více nabýval přesvědčení, že tento film bude pro cenzora nepřijatelný, proto jsem vsadil na estetiku vyprávění pomocí symbolů a jinotajů. Netušil jsem však, že o něm nebude rozhodovat obvyklý cenzor, ale politická moc. V době realizace se její kruh stahoval nejen kolem mne, ale i kolem celého československého umění. “Na shledanou v pekle, přátelé!” bylo posledním zvoláním pro kolegy i celou inteligenci, výkřikem zoufalce, jenž cítil, že svobodě na tomto světě je navždy odzvoněno. V dotočené části v roce 1990 tiše doufám, že lidstvo opojené radostí ze svobody je poučeno z této nelidské zkušenosti a bude mít delší paměť. Snad konečně má možnost být velkorysejší a pozornější vůči menším a slabším.“

Ocenění

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.