Na kopci

Knihu začal Březina psát po sázce s kolegyní, která je vášnivou čtenářkou. Té Březina řekl, že by dokázal napsat podobnou detektivku jako Jo Nesbø.[1][2][3] Inspirací k tvorbě mu byl dokument Ivetka a hora, který pojednává o zjevení v 90. letech na Slovensku, kde dvě dívky viděly Pannu Marii a kde pak vzniklo poutní místo. Děj románu se odehrává v Praze a v jižních Čechách, odkud spisovatel pochází.[1] Předobrazem místa, kde se román odehrává, se stala Přední Výtoň a osada Svatý Tomáš u Lipenské přehrady,[4] pro místo zjevení autor zvolil vrch Na Martě nad Frymburkem.[1] Březina dle svých slov knihu psal poměrně chaoticky, jeho hlavní hrdina se vydal do světa a on pouze zapisoval, co právě dělá. V polovině příběhu pochopil, že postrádá druhou postavu, proto doplnil postavu Heleny. Na rozdíl od některých jiných autorů znal pachatele již od začátku.[3]

Příběh se odehrává na Šumavě,[1] kde se na kopci Svatý Tomáš u Výtoně v roce 2000 zjevil devítileté Marii Polákové anděl.[3][1] Dívka večer nepřišla domů, a tak se po ní její babička začala shánět. Našla ji v bezvědomí na kopci Svatý Tomáš. Dívku odvedla domů, kam přišel místní farář Rovenský, který holčičku vyslechl a situaci vysvětlil tak, že se Marii zjevil anděl a vyjevil jí poslání, které bylo určeno pouze pro ni. Od té doby se na kopci koná v den výročí zjevení pouť. Marie se několik let poutě účastnila a upadala při ní do jakéhosi transu, pak se již k události nechtěla vyjadřovat a z této zapadlé vísky zmizela.[5]

O 12 let později se do Výtoně přestěhuje starší policejní dětská psycholožka Helena, která se snaží uniknout stresu ze svého povolání. Zhruba ve stejné době do Výtoně přijíždí i vysokoškolák Milan, který pracuje na diplomové práci o zjeveních. Zároveň by chtěl napsat i článek do časopisu, čímž by odstartoval svou novinářskou kariéru. Chce pátrat po podrobnostech zjevení na Svatém Tomáši. Během vyšetřování se seznámí s Helenou, kterou příběh zaujme, takže mu začne pomáhat. Jedna z poutí, které se Marie účastnila, byla natočena na video.[5] Podle Heleny na něm dívka vykazovala symptomy traumatického zážitku. Trýznivá situace mohla vyvolat falešnou vzpomínku na mystický zážitek.[3] Postupně zjišťují, že to se zjevením nebude tak jednoznačné. Helena i Milan se vyptávají lidí z Mariina okolí i zástupců církve, která zjevení odmítá uznat.[1] Ti, kteří byli údajnému zjevení nejblíže, o případu nechtějí či nemohou mluvit. Mariina babička již zemřela. Samotná Marie ze Šumavy odešla, pracuje v Praze v nonstop baru, trpí úzkostmi a na zážitek nechce vzpomínat.[3]

Kniha se setkala s poměrně dobrým hodnocením kritiků.[4] Ti oceňují psychologické zpracování postav,[5] popis prostředí[4] a mysteriozitu příběhu.[2] Kladně hodnotí i snahu oprostit se od formy severských detektivek, kdy se příběh obejde bez krve či drastických scén.[2][6]

Václav Grubhoffer z Deníku autora chválil za tvoru solidního příběhu založeného na dobrém nápadu a jako poutavého vypravěče.[1] Kritička MF DNES Alena Slezáková udělila v recenzi knize 75 procent a ocenila výborně vystavěný příběh.[4]

Kniha v roce 2014 získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román. Věnceslava Dezortová z české sekce Mezinárodní asociace autorů detektivní literatury (AIEP), která cenu uděluje, ke knize uvedla: „Čím hlouběji se ponoříme do svědectví o události na kopci, tím méně dokážeme odhadnout, kde je pravda a jaké je jádro věci. Román je dobře napsaný a zajímavý i námětem, který není tak obvyklý. Navíc je to prvotina, vítáme, že mládí se pouští do detektivek."[1]

• Trailer ke knize