NGC 3766

NGC 3766 (také známá jako Caldwell 97) je malá ale jasná otevřená hvězdokupa v jižním souhvězdí Kentaura vzdálená přibližně 5 500 světelných let. Objevil ji francouzský astronom abbé Nicolas-Louis de Lacaille v roce 1751.[1]

NGC 3766
Otevřená hvězdokupa NGC 3766 na snímku z dalekohledu o průměru 2,2 m na observatoři La Silla. Autor: ESO.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
ObjevitelNicolas-Louis de Lacaille[1]
Datum objevu1751[1]
Rektascenze11h 36m 18s[2]
Deklinace-61°36′54″[2]
SouhvězdíKentaur (lat. Cen)
Zdánlivá magnituda (V)5,3[1]
Úhlová velikost12'[1]
Vzdálenost5 500 ly[3][2]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 3766
Jiná označeníOCl 860, Cr 248, Mel 107,[1] Caldwell 97
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování

Poloha NGC 3766 v souhvězdí Kentaura

Na obloze se nachází v jihozápadním výběžku souhvězdí, 1,5 stupně severně od hvězdy s magnitudou 3,1 Lambda Centauri, u které se také nachází otevřená hvězdokupa s emisní mlhovinou IC 2602. Je ponořená v bohatém hvězdném poli Mléčné dráhy. Hvězdokupu je možné na průzračné tmavé obloze vidět pouhým okem jako lehce rozostřenou a rozšířenou hvězdičku, zatímco triedr 10x50 ji začíná rozkládat na jednotlivé hvězdy a za průzračné noci mohou být rozeznány i barvy jednotlivých hvězd, kdy červené silně vynikají mezi modrými. Amatérský astronomický dalekohled s průměrem větším než 150 mm ji zcela rozloží na jednotlivé hvězdy. Její nejjasnější hvězdy jsou 7. magnitudy.

Kvůli její velké jižní deklinaci není hvězdokupa vůbec pozorovatelná v mnoha obydlených oblastech severní polokoule, jako je Evropa a téměř celá severní Amerika; v obydlených oblastech jižní polokoule je naopak cirkumpolární.[4] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do června.

Okolí NGC 3766 stojí za prohlédnutí triedrem, protože je to oblast bohatá na hvězdná pole a malé hvězdné asociace.

Historie pozorování

Prvním, kdo v tomto objektu rozpoznal soustavu hvězd, byl Nicolas-Louis de Lacaille, který ji zařadil do svého katalogu vydaného v roce 1755, ve kterém shromáždil výsledky svého pozorování jižní oblohy z Kapského Města v předchozích letech. Popsal ji jako objekt složený z hvězd a obklopený mlhovinou. Později ji znovu pozoroval James Dunlop, který kolem ní žádnou mlhovinu nepozoroval, ale rozeznal různé barvy jejích hvězd.[5]

Vlastnosti

Hvězdokupa obsahuje převážně bílé hvězdy spektrální třídy A, ale obsahuje také několik červených obrů a hmotné hvězdy žluté barvy. Na okraji hvězdokupy sídlí zákrytová proměnná dvojhvězda BF Centauri, jejíž magnituda se mění od 8,5 do 9,4 a 20 % z její periody 3,7 dne stráví v zákrytu. Nachází se ve vzdálenosti kolem 1 745 parseků (5 700 světelných let)[6] od Slunce, tedy až v rameni Střelce Mléčné dráhy, které je blíže galaktickému jádru než rameno Orionu, ve kterém sídlí Slunce.

Svou jasností a tvarem připomíná M37 ze souhvězdí Vozky; obě mají v průměru zhruba 15' a protažený tvar, ale při porovnání jejich vzdáleností zjistíme, že M37 je ve skutečnosti o 20 % menší. Skutečný rozměr NGC 3766 je přibližně 25 světelných let a mezihvězdný prach snižuje její jasnost o půl magnitudy. Na rozdíl od M37 je také velmi mladá; její stáří je zhruba 14 milionů let[6] a obsahuje přibližně 140 hvězd, zatímco M37 má 200 milionů let a jejích hvězd je téměř 2000.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 3766 na italské Wikipedii.

  1. The NGC/IC Project: Results for NGC 3766 [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
  2. SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 3766 [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
  3. SEDS NGC Catalog Online: Results for NGC 3766 [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Deklinace 61° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 29° od jižního nebeského pólu. Jižně od 29° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 29° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  5. Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6.
  6. WEBDA page for open cluster NGC 3766 [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.