NGC 129

NGC 129 je mladá otevřená hvězdokupa v souhvězdí Kasiopeji s magnitudou 6,5.[2] Objevil ji William Herschel 16. prosince 1788.[5] Od Země je vzdálená přibližně 5 300 světelných let.[4]

NGC 129
Otevřená hvězdokupa NGC 129 zobrazená v programu Stellarium. Autor: Roberto Mura
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaIV2p[1]
ObjevitelWilliam Herschel
Datum objevu16. prosince 1788
Rektascenze0h 30m 0s[2]
Deklinace+60°13′6″[2]
SouhvězdíKasiopeja (lat. Cas)
Zdánlivá magnituda (V)7,33[3] a 6,5[3]
Úhlová velikost19'[4]
Vzdálenost1 625 pc
Fyzikální charakteristiky
Poloměr15[5] ly
Absolutní magnituda (V)-3,8[6]
Odhadované stáří77 milionů let[4]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 129
Collinderův katalogCollinder 2
Jiná označeníNGC 129, Cr 2,[7] OCL 294,[2] Lund 15
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování
Poloha NGC 129 v souhvězdí Kasiopeji

Hvězdokupa se dá snadno vyhledat, protože se nachází téměř přesně v polovině cesty mezi jasnými hvězdami Caph (β Cas) a Gama Cassiopeiae (γ Cas). Její nejvýraznější vlastností viditelnou i triedrem je malý trojúhelník tvořený hvězdami 8. a 9. magnitudy, který leží uprostřed hvězdokupy. Její hvězdná velikost je 6,5 a lze ji tedy za velmi dobrých pozorovacích podmínek při nízké úrovni světelného znečištění (stupeň Bortleovy stupnice 3 nebo méně) spatřit pouhým okem. Pomocí dalekohledu o průměru 120 mm a větším je možné nalézt několik desítek rozptýlených hvězd až do 12. magnitudy, které tvoří zhuštění mírně vystupující z velmi bohatého hvězdného pozadí. V dalekohledech od průměru 200 mm je hvězdokupa snadno rozložitelná již při základním zvětšení.

Souhvězdím Kasiopeji prochází Mléčná dráha, proto se v okolí nachází mnoho dalších otevřených hvězdokup, například 2° severovýchodně leží NGC 225 a 5,5° jihozápadně leží NGC 7789.

Hvězdokupa má výraznou severní deklinaci, což je velká výhoda pro pozorovatele na severní polokouli, kde je hvězdokupa cirkumpolární, a to až do nižších středních zeměpisných šířek. Naopak na jižní polokouli vychází pouze velmi nízko nad obzor a jižně od tropického pásu není viditelná vůbec.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od srpna do ledna.

Historie pozorování

Hvězdokupu objevil William Herschel 16. prosince 1788.[5] Pozoroval ji pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 18,7 palce (475 mm) a popsal ji takto: "velmi rozptýlená hvězdokupa tvořená jasnými a slabými hvězdami, nepříliš bohatá." Jeho syn John ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 63.[9]

Vlastnosti

NGC 129 je málo zhuštěná hvězdokupa vzdálená od Země 5 300 světelných let,[4] takže leží na vnitřním okraji ramene Persea, což je jedno ze dvou velkých spirálních ramen v Mléčné dráze, a vidíme ji v popředí vzhledem k velkým OB asociacím, které této oblasti vévodí. Skutečný průměr hvězdokupy je 30 světelných let.[5] Její stáří je odhadováno na 77 milionů let,[4] takže hvězdokupa je velmi mladá, což je dokázáno i přítomností několika hmotných hvězd spektrální třídy B. Obsahuje asi 30 hvězd mezi 9. a 11. hvězdnou velikostí a celkem bylo k roku 1992 určeno asi 100 členů hvězdokupy.[6] Její členové mají vůči Slunci radiální rychlost -36 km/s.[6]

Tato hvězdokupa je častým předmětem výzkumů, protože obsahuje několik cefeid, z nichž nejznámější je dvojhvězda DL Cas,[6] která je s magnitudou 8,84 nejjasnějším členem hvězdokupy. Její magnituda kolísá v rozsahu 8,64 až 9,26 a křivka těchto výkyvů ukazuje, že jde o spektroskopickou dvojhvězdu. Kromě této cefeidy vykazují znaky proměnnosti ještě další čtyři členové hvězdokupy.[10] Přítomnost cefeidy v blízké hvězdokupě umožňuje zpřesnit určování vzdáleností pomocí cefeid.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 129 na italské Wikipedii.

  1. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 129 [online]. [cit. 2017-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-06. (anglicky)
  2. SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 129 [online]. [cit. 2017-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
  3. SIMBAD.
  4. DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2017-07-25]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky)
  5. SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 129 (= OCl 294) [online]. [cit. 2017-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
  6. TURNER, David G.; FORBES, Douglas; PEDREROS, Mario. Galactic clusters with associated Cepheid variables. II - NGC 129 and DL Cassiopeiae. S. 1132–1143. Astronomical Journal [online]. Září 1992 [cit. 2017-07-25]. Roč. 104, čís. 3, s. 1132–1143. Dostupné online. DOI 10.1086/116302. Bibcode 1992AJ....104.1132T. (anglicky)
  7. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-07-24]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky)
  8. Deklinace 60° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 30° od severního nebeského pólu. Severně od 30° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 30° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 129 [online]. [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky)
  10. MERMILLIOD, J. C.; MAYOR, M.; BURKI, G. Membership of Cepheids and red giants in 8 open clusters - NGC 129, 6067, 6087, 6649, 6664, IC 4725, LY 6, RU 79. S. 389–407. Astronomy and Astrophysics Supplement Series [online]. Září 1987 [cit. 2017-07-25]. Roč. 70, čís. 3, s. 389–407. Dostupné online. Bibcode 1987A&AS...70..389M. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.