Někdo to rád holky

Někdo to rád holky (Pédale douce, tj. Sladká buzna) je francouzský hraný film z roku 1996, který režíroval Gabriel Aghion podle vlastního scénáře.

Někdo to rád holky
Původní názevPédale douce
Země původuFrancie Francie
Jazykfrancouzština
Délka100 min
Žánryfilmová komedie
LGBT film
ScénářGabriel Aghion
Patrick Timsit
RežieGabriel Aghion
Obsazení a filmový štáb
Hlavní rolePatrick Timsit
Fanny Ardant
Richard Berry
Arno Chevrier
Axelle Abbadie
 více na Wikidatech
HudbaPhilippe Chopin
Gaetano Donizetti
KameraFabio Conversi
StřihLuc Barnier
Výroba a distribuce
Premiéra 27. března 1996
Produkční společnostTF1 Group
DistribucePathé
Netflix
Předchozí a následující díl
Pédale dure
Někdo to rád holky na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děj

Adrien Aymar je gay, který pracuje ve významné pařížské bance a je častým hostem v restauraci pro homosexuály Chez Éva, kterou provozuje jeho nejlepší přítelkyně Éva. Adrienův nadřízený Alexander Agut jej pozve na večeři, aby s ním probral významný kontrakt ohledně spolupráce s německou bankou. Protože Adrien nechce přiznat, že je gay, požádá Évu, aby předstírala, že je jeho manželka. Během večeře ženatý ředitel banky propadne kouzlu nekonvenční Évy. ta se rovněž zamiluje do Alexandra, na což paradoxně žárlí Adrien.

Alexandrova žena Marie se začne domnívat, že je její manžel gay, když ho přichytí na návštěvě v Évině podniku a v jeho tašce objeví homosexuální prospekt. Protože ho nechce ztratit, ukáže mu, že je tolerantní a uspořádá v jejich bytě homosexuální párty.

Poté, co se Alexandre a Éva sblíží, vypukne mezi nimi spor, protože se Éva nechce vzdát svého blízkého vztahu k Adrienovi. A když Alexandra vedle jeho manželky začne i Adrien podezřívat, že je gay, odstěhuje se mimo Francii, aniž by se dověděl, že je Éva těhotná. Teprve po několika letech se vrací zpátky. Mezitím se narodí jejich dítě a Adrien mu dělá náhradního otce. Eva a Alexandre se stále milují a rozhodnou se společně s Adrienem vychovávat svého syna.

Obsazení

Patrick Timsit Adrien Aymar
Fanny Ardant Éva
Richard Berry Alexandre Agut
Michèle Laroque Marie Agut
Jacques Gamblin André Lemoine
Christian Bujeau doktor Séverine
Boris Terral Cyril
Yan Duffas Fripounet
Dominique Besnehard Riki
Katrine Boorman Ingrid
Isabelle Ferron Chantal

Ocenění

Fanny Ardant získala cenu César jako nejlepší herečka. Snímek byl rovněž nominován v kategoriích nejlepší film, nejlepší herec (Patrick Timsit), nejlepší herec ve vedlejší roli (Jacques Gamblin), nejlepší herečka ve vedlejší roli (Michèle Laroque) a nejlepší scénář (Gabriel Aghion, Patrick Timsit).
V kategorii nejlepší film vyhrál snímek Nevinné krutosti (Ridicule), ve kterém rovněž hrála Fanny Ardant.

Hudba ve filmu

Ve filmu byly použity písně umělců jako Mylène Farmer (Sans contrefaçon), Boney M. (Rivers of Babylon), Dalida (Salma Ya Salama, Je suis toutes les femmes a Bambino), Village People (Y.M.C.A.), Patrick Juvet (I love America), Zizi Jeanmaire (Mon truc en plumes), Claude François (Alexandrie Alexandra), Army of Lovers (Crucified), Marmion (Schöneberg), Marc Lavoine (C'est la vie), Namby Pamby (Club Rules) a Véronique Sanson (Une Nuit Sur Ton Épaule)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.