Revoluční národní shromáždění

Revoluční národní shromáždění
Druh	jednokomorový
Členů	269
Sídlo	Praha, Československá republika

Revoluční národní shromáždění, také Národní shromáždění československé, byl nejvyšší zastupitelský a zákonodárný orgán v době vzniku Československa v letech 1918–1920.

Vznik a působnost Revolučního národního shromáždění

Vzniklo 14. listopadu 1918. Sídlem národního shromáždění se postupně stalo pražské Rudolfinum, avšak první zasedání se konala v Thunovském paláci.[1] Prvním předsedou byl novinář a sociálně-demokratický politik František Tomášek. První slavnostní zasedání zvolilo prezidentem republiky Tomáše Garrigue Masaryka a jmenovalo vládu, v jejímž čele stanul Karel Kramář (vláda Karla Kramáře).[2] Po obecních volbách v roce 1919, které přinesly výrazné zisky levici, ji vystřídala první vláda Vlastimila Tusara.

Fungování parlamentu řídila Prozatímní ústava. V následujících měsících přijal tento zákonodárný sbor klíčové zákony související se vznikem samostatného státu a v závěru svého funkčního období došlo i k přijetí ústavy ČSR. Činnost Revolučního národního shromáždění byla ukončena parlamentními volbami v roce 1920, po nichž se ustavilo volené dvoukomorové Národní shromáždění republiky Československé.

Složení Revolučního národního shromáždění

Revoluční národní shromáždění vzniklo z Národního výboru československého jeho rozšířením podle tzv. Švehlova klíče na základě výsledků voleb do říšské rady roku 1911. Původně mělo 256 členů, ale v březnu 1919 byl ústavním zákonem jejich počet zvýšen na 270 (další místa byla uvolněna zejména pro poslance za Slovensko, kde bylo nutno efektivněji bojovat proti právnímu dualismu – na Slovensku platily staré uherské předpisy, v ostatních zemích předpisy rakouské). V parlamentu zasedali jen poslanci české a slovenské národnosti (německá a maďarská menšina zastoupena nebyla, stejně jako Podkarpatská Rus, jejíž státoprávní poměr k Československu ještě nebyl dořešen).[3]

Zastoupení jednotlivých poslaneckých klubů

Je uvedeno pořadí, název strany a počet přidělených mandátů.

Strana	Počet mandátů	Poznámka
Republikánská strana československého venkova	55
Československá sociálně demokratická strana dělnická	53
Československá národní demokracie	46
Slovenští poslanci	45	Pro nedostatek slovenských poslanců byli zastupováni i Čechy.
Československá strana socialistická	35	Československá strana národně socialistická měla původně 29 křesel, ale do jejího klubu později přistoupili i poslanci za Československou stranu pokrokovou, kteří obsadili 6 křesel.
Československá strana lidová	24
Ostatní kooptovaní	11	Kooptace představuje zařazení do Revolučního národního shromáždění mimo Švehlův klíč. Kromě slovenských poslanců to byly některé osoby z titulu své funkce.
celkem	269

Odkazy

Reference

https://icv.vlada.cz/en/udalosti/vyznamne-dny/the-first-meeting-of-the-revolutionary-national-assembly-and-the-election-of-t-g--masaryk-as-president-of-the-republic-143474/tmplid-676/
kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 387. (česky)
Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 63–64. (česky)

Související články

Seznam členů Revolučního národního shromáždění

Externí odkazy

Přepis první schůze Revolučního národního shromáždění
tablo členů Český svět, 15.4.1920

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] ttps://icv.vlada.cz/en/udalosti/vyznamne-dny/the-first-meeting-of-the-revolutionary-national-assembly-and-the-election-of-t-g--masaryk-as-president-of-the-republic-143474/tmplid-676/

[2] kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 387. (česky)

[3] Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 63–64. (česky)