Náměstí Svobody (Jihlava)

V letech 1860 – 1862 zde byla podle plánů architekta Konrada Rechtbergera postavena dvoupatrová klasicistní budova nižší reálky. V roce 1865 sloužila jako lazaret pro pruské vojáky. Pro velký zájem došlo k povýšení školy na vyšší reálku a v letech 1870 – 1871 přistavěna dvojice bočních křídel. Zároveň došlo k pseudobarokním úpravám průčelí podle plánů zdejšího profesora Antonína (Antona) Anděla. K dalším úpravám došlo v roce 1880 a především pak v letech 1930 – 1939.

V adresáři z roku 1886 je uvedena jako Realschule a k roku 1926 jako Německé státní referenční reální gymnázium. Po roce 1945 budova přešla pod Obchodní akademii a po vytvoření speciální cikánské třídy v roce 1948 zde výuka započala dne 3. února 1949. Další úpravy pocházejí z let 1952 (kdy zde fungovala Vyšší hospodářská škola), 1962 – 1965 (uváděna Střední průmyslová škola stavební). V roce 1967 byla budova v majetku Střední ekonomické školy a prošla generální rekonstrukcí.

Budova byla postavena v roce 1873 a fungovala jako obecná dívčí škola 1. obvodu, nicméně v adresáři z roku 1886 je uvedena pouze jako Stadtgemeinde (= majetek městské obce). Od roku 1892 je pak uváděna jako Volksschule (obecná škola). V letech 1914 – 1915 sloužila jako ubytovna vojska, poté se sem vrátila škola. Za okupace zde krátce fungoval německý učitelský ústav, který po řadě dalších stěhovaní skončil v dubnu 1945 v chatové osadě na Čeřínku. V letech 1945 – 1956 fungoval v budově Žákovský domov při pedagogické škole. V roce 1964 prošla budova generální rekonstrukcí a dnes zde sídlí Křesťanská základní škola Jihlava.

Dům čp. 4 byl patrně vystavěn roku 1872, jak dokládá dochovaný stavební plán od Floriana Schweinberka. V letech 1886 – 1926 jej vlastnili manželé Karmasinovi, po nichž jej zdědila jejich dcera. V roce 1880 přibyla ve dvoře prádelna, postavená podle plánů architekta Franze Langa. Od roku 1892 zde bydlel a měl svoji ordinaci pozdější primář jihlavské nemocnice MUDr. Anton Nietsch. V roce 1925 tu nějaký čas bydleli herečky Jana Schlenzová a Grete Condéová.

Byty v domě také obývala řada židovských obyvatel. Do roku 1932 zde bydlela krejčová Clementine Wienerová s dcerou Annou. V tom roce se obě přestěhovaly do Vídně, kde jejich stopy končí. Další osud není znám ani v případě Dr. Pavla Viktora Reicha, který zde žil v roce 1933. Jelikož není uveden v Terezínské pamětní knize, je možné, že válku přežil. Dalšími podnájemníky byly Desider a Lilly Löwyovi. Ti se v roce 1934 odstěhovali do Prahy a v roce 1942 odjeli transportem do Terezína a dále do blíže neznámého koncentračního tábora. V roce 1926 zde žil továrník Franz Jolesch, který před nacisty odjel na Slovensko. Zde však byl v březnu 1944 zatčen a odvezen do Buchenwaldu. Koncentrační tábor přežil a vrátil se do Luk nad Jihlavou, ale nakonec odjel do Chile. Stejné štěstí neměli další nájemci – manželé Gustav a Hedvika Ledererovi se syny Jiřím a Erichem. Gustav, Hedvika a Erich byli vystěhováni do Prahy a následně přes Terezín do Malého Trostince, kde rodiče zahynuly, a Erich do Majdaneku. Druhý syn Jiří zemřel v blíže neznámém koncentračním táboře v Polsku. Podobný osud měli i další nájemci – Robert Kohnstein (Osvětim), MUDr. Alfréd Čapek s manželkou (oba Osvětim), MUDr. Josef Weisssenstein (Terezín, Osvětim, Mathausen) a jeho žena Anna (Terezín), manželé Bernsteinovi (Terezín, Osvětim) a rodina Löwovi (Zamošč).

Dům čp. 6 patří k nejstarším na náměstí, zachycen je již na plánu z roku 1825 a na plánu stabilního katastru z roku 1835. Za domem následovala zahrada až k cestě (dnešní Bezručova ulice) od bývalého hřbitova (dnešní Smetanovy sady). Dům byl ovšem vystavěn už mnohem dřív, neboť je zmiňován k roku 1800 v adresáři města a jako majitel je uveden Joseph Neubauer. V letech 1887 – 1898 prošel dům přestavbou, při které zde vznikla řeznická dílna s prodejnou a ve dvoře sklad, prádelna s dílnou a dřevěná americká lednice. Na přestavbě se podíleli stavitelé Franz Lang, Karel Schrammel a tesařský mistr Mathias Reznik. V roce 1960 prošel dům generální opravou, při které byla v přízemí zřízena samoobsluha s masnými výrobky.

Také v historii tohoto domu můžeme najít židovské nájemníky. V roce 1924 zde krátce bydlel profesor Dr. Arnošt Hirsch, který 4. února 1945 odjel z Prahy transportem do Terezína, kde přežil do konce války. V červnu 1941 zde krátce žila Doris Steinerová, jejíž další osud je neznámý. V letech 1924 – 1931 v domě bydleli sklenářský mistr a obchodník Vítězslav Brumlik s manželkou. V roce 1939 byli z Jihlavy násilně vystěhováni do Poděbrad a odtud se transporty přes Kolín a Terezín dostali do Trawniků, kde oba zahynuli.

• Pomník vojákům Rudé armády, vets.cz
• Jihlava nechá restaurovat léta se rozpadající pomník rudoarmějců, idnes.cz

• J. VILÍMEK, I domy umírají vstoje IV. Jihlava: Statutární město Jihlava 2017 (s. 14-34).