Praha-Radotín (nádraží)

Praha-Radotín je železniční stanice ve stejnojmenné části Prahy Praha-Radotín na adrese Vrážská 43/5. Leží na trati 171. Na východním zhlaví ústí do stanice trať od Branického mostu. Krajní koleje na východním zhlaví jsou na Branický most a prostřední na Smíchov. Staví zde pouze osobní vlaky. Některé posilové vlaky v pracovní dny zde končí. Stanicí prochází linka Pražského systému Esko - linka S7. Je to poslední stanice v Praze na trati do Berouna. V roce 2014 stanici k nástupu či výstupu využilo přes 2,3 milionu cestujících, čímž byla čtvrtou nejvytíženější železniční stanicí v Praze.[1]

Praha-Radotín
Pohled z 1. nástupiště na nádražní budovu
StátČesko Česko
KrajHlavní město Praha
MěstoPraha (část Radotín)
Souřadnice49°59′9″ s. š., 14°21′52″ v. d.
Praha-Radotín
Praha-Radotín, Praha
Provozovatel dráhySpráva železnic
Kód stanice532564
Trať171
Nadmořská výška205 m n. m.
V provozu od1862
Zabezpečovací zařízeníRZZ
Dopravních kolejí6
Nástupišť (hran)3 (4)
Počet cestujících2 320 000 (2014)[1]
Vypravené vlaky41 747 (2014)[1]
Prodej jízdenek
Návazná dopravaautobusy
Služby ve stanici
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nádražní budova z ulice Vrážská.

Na černošickém (západním) zhlaví je železniční přejezd. Ústí zde vlečka cementárny Českomoravského cementu, proto je zde také velký obrat nákladních vlaků.

V současné době na nádraží probíhá rozsáhlá rekonstrukce.

Historie

Budova byla postavena v roce 1862, při stavbě České západní dráhy ve volné krajině poblíž tehdy malé obce Radotín. Nádraží bylo koncipováno jako osobní s budoucím využitím rovněž pro nákladní dopravu. Tak se také stalo, během následujících deseti let byla v okolí nádraží postavena řada továren, dnes obvykle již neexistujících (šlo například o cementárnu dokončenou v roce 1871 nebo cukrovar dokončený o rok později). Další pak přibývaly až do doby první republiky.

Samotná nádražní budova byla několikrát mírně přestavěna, například v roce 1897. Roku 1923 přibyla čekárna III. třídy, později přestavěná na dnešní nádražní restauraci, Počátkem 40. let bylo zvažováno vybudování nové, rozsáhlé funkcionalistické odbavovací budovy dle projektu architekta Josefa Dandy. Tato budova však nakonec nevznikla, v roce 1947 byla pouze přistavěna jednopatrová přístavba se zázemím a dopravní kanceláří k historické části. Tehdy rovněž vznikl podchod na druhé nástupiště a dále na sever Radotína.

Vlivem stavebního rozvoje Radotína se budova nádraží už v 1. polovině 20. století stala v podstatě součástí širšího centra města. Již před první světovou válkou se před nádražím začaly objevovat budovy městského typu, počátkem 20. let byl navíc zrušen navazující cukrovar a postupně nahrazen parkem a zástavbou rodinných a bytových domů.

Po integraci železnice do městské hromadné dopravy na počátku 90. let 20. století začala výrazně stoupat využívanost nádraží. Zejména nástupiště jsou navíc už od přelomu 20. a 21. století ve značně havarijním stavu a už od této doby začíná být skloňována potřeba rekonstrukce. Ta započala po dlouhých jednáních v roce 2019 a dokončena má být roku 2023.[2]

Budoucnost

Radotínské nádraží z ulice před rekonstrukcí

Výsledkem rekonstrukce, zahájené roku 2019, jejíž součástí je kompletní optimalizace trati ze Smíchova až do Radotína, bude nová odbavovací hala, postavená v proluce mezi současným nádražím a řadou obchodů. Celé nádraží se tak částečně posune na západ směrem k radotínskému „novému“ sídlišti a v této lokalitě připravovanému developerskému projektu Centrum Radotín. Vybudovány budou dvě nová nástupiště s bezbariérovými rampami a výtahy a nový podchod, který nahradí současný přejezd mezi ulicemi Vrážská a Na betonce. Současný podchod bude zrekonstruován. Historická budova nádraží by měla být následně využita městskou částí Praha 16 - Radotín jako sídlo Městské policie.[3]

Služby

Na nádraží se nachází pokladna, čekárna a toalety. K dispozici byla rovněž tradiční nádražní restaurace a trafika, zaniklá v 10. letech 21. století. Po roce 2010 vznikla na nádraží prodejna pečiva a stánek s točenou zmrzlinou. V současné době jsou všechny tyto podniky na nádraží z důvodu probíhající rekonstrukce zrušeny. Po dokončení rekonstrukce by měly být služby soustředěny především v nové odbavovací hale, která vznikne západně od té současné. Ta bude obsahovat rovněž nové pokladny, čekárnu a toalety.

Kolejiště

  • 1. kolej není příliš využívaná. Slouží především pro odstavení motorových univerzálních vozíků (MUV). Na této koleji je možný pouze posun. Služebně 5. kolej. Kolej s poloperonem.
  • 2. kolej je především využívaná nákladními vlaky, které zde projíždějí, jelikož tato kolej pokračuje na východním zhlaví na Branický most. Služebně 3. kolej. Kolej s poloperonem.
  • 3. kolej je hlavní kolej ve směru do Prahy-Smíchova. Služebně 1. kolej. Kolej s poloperonem.
  • 4. kolej je hlavní kolej směr Beroun. Přístup pouze podchodem na nástupiště. Služebně 2. kolej. Kolej u hrany nástupiště.
  • 5. kolej je využívána jak nákladní, tak osobní dopravou. Nákladní vlaky ze směru od Branického mostu po této koleji projíždějí. Na této koleji stojí osobní posilové vlaky ve špičce pracovních dnů, které zde mají počáteční stanici. Přístup pouze podchodem na nástupiště. Služebně 4. kolej. Kolej u hrany nástupiště.
  • 6. kolej je využívaná pouze nákladní dopravou, především pro otáčení vlaků vlečky Českomoravského cementu. Služebně 6. kolej.
  • 7. kolej je využívaná pouze nákladní dopravou, především pro otáčení vlaků vlečky Českomoravského cementu. Služebně 8. kolej.
  • 8. kolej, na této koleji je možný pouze posun. Služebně 10. kolej.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Technická správa komunikací hl. m. Prahy. Ročenka dopravy Praha 2014. Praha: [s.n.], 2015. 96 s. Dostupné online.
  2. Kolektiv autorů. Kniha o Radotínu. Příprava vydání Dagmar Broncová-Klicperová; redakce Helena Tichá, Vladimíra Pekárková. první. vyd. Praha: MILPO MEDIA s.r.o., 2011. 231 s. ISBN 978-80-87040-20-1. S. 55, 56, 189, 190, 195.
  3. praha16.eu. www.praha16.eu [online]. Městská část Praha 16 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.