Myslivecká mluva

Myslivecká mluva se začala vytvářet jako součást nově vznikajícího mysliveckého řemesla na přelomu 14. a 15. století a odrážela nové způsoby lovu feudální šlechtou. Od té doby se přenášela z generace na generaci a pomocí mysliveckých literátů a zásluhou nevolníků jakožto honců při lovech.[3] Znalost mysliveckého názvosloví musel mít uchazeč o myslivecký výuční list a byla jedním z předpokladů k vykonání zkoušky z myslivosti.

Výnosem ministerstva zemědělství se dne 22. 10. 1946 (čj. 122585/4640-VI/6/46)[4] uložila povinnost užívat mysliveckou mluvu všem členům mysliveckých spolků.

V roce 1987 vydal Úřad pro normalizaci a měření rozsáhlou (195 s.) oborovou normu č. 48 0016 Myslivost – názvy a definice určující mj. pojmy k užívání myslivci při všech činnostech spjatých s myslivostí. Platnost oborové normy zrušila novela zákona 142/1991 k 31. prosinci 1993.

• barva – krev
• lončák – sele prasete divokého v druhém roce stáří
• morda – tlama
• peleš – hnízdo dravce
• šoulačka – způsob lovu

Příklad pro spárkatou zvěř	Příklad pro vodní ptactvo
Trofej jelena siky světla – oči běhy – končetiny veškeré zvěře srstnaté a loveckých psů paroh – kostní útvar vyrůstající z pučnice na hlavě samců jelenovitých větrník – nos zvěře spárkaté svírák – tlama u spárkaté zvěře	Divoká kachna límec – barevný proužek mezi ptačím týlem a šíjí kačírky – zatočená pírka na ocase kačera březňačky nehet – špička zobáku ptáků vrubozubých plováky – nohy vodního ptactva – kachen, lysky, kormorána a potápek zrcadélko – pestře a odlišně zbarvené, zpravidla kosodélníkové políčko peří na křídelních krovkách divokých kachen, lysek, hřivnáče, sojky.