Mwai Kibaki

Mwai Kibaki (15. listopadu 1931 – 21. dubna 2022)[1][2] byl prezident Keni. V letech 1978 až 1988 byl viceprezidentem Keni, mezi lety 1978 až 1991 byl ministrem. Jako prezident nastoupil 30. prosince 2002 po Danielu Moiovi, funkční období mu vypršelo v dubnu 2013.

Mwai Kibaki
3. prezident Keni
Ve funkci: 30. prosince 2002 – 9. dubna 2013
Předchůdce	Daniel arap Moi
Nástupce	Uhuru Kenyatta
Viceprezident Keni
Ve funkci: 14. října 1978 – 24. března 1988
Prezident	Daniel arap Moi
Předchůdce	Daniel arap Moi
Nástupce	Josephat Karanja
Ministr financí Keni
Ve funkci: 1969 – 1982
Předchůdce	James Gichuru
Nástupce	Arthur Magugu
Stranická příslušnost
Členství	Keňská africká národní unie, Demokratická strana Keni
Narození	15. listopadu 1931 Gatuyaini
Úmrtí	21. dubna 2022 (ve věku 90 let)
Choť	Lucy Kibaki (od 1962)
Alma mater	université Makerere Londýnská škola ekonomie
Profese	ekonom a politik
Náboženství	křesťanství
Commons	Mwai Kibaki
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pochází z národa Kikujů narodil se ve vesnici Gatuyaini v Centrální oblasti. Italští misionáři ho pokřtili jménem Emilio Stanley, které však nepoužívá. Jeho příjmení znamená v kikujštině tabák, protože jeho rodiče se živili pěstováním tabáku.[3] Vystudoval ekonomii na Makerere University v Kampale, ve studiu pokračoval na London School of Economics. Po návratu do Keni se zapojil do politiky a stal se funkcionářem vládní Keňské africké národní unie, zastával funkce ministra financí a viceprezidenta. V roce 1992, kdy byl v zemi zrušen systém jedné strany, vystoupil z KANU a založil vlastní Demokratickou stranu Keni, byl jejím poslancem a od roku 1998 oficiálním lídrem opozice. V prezidentských volbách roku 1992 skončil na třetím místě a v roce 1997 na druhém místě. V roce 2002, kdy už dosavadní prezident Daniel arap Moi nemohl kandidovat, vytvořil Kibaki širokou koalici National Rainbow Coalition a ziskem 61,3 % jasně porazil kandidáta KANU Uhuru Kenyattu. Prezidentský slib skládal na kolečkovém křesle, protože byl během volební kampaně zraněn při autonehodě. V roce 2005 inicioval referendum o nové ústavě, v němž se však většina voličů vyslovila proti prezidentskému návrhu.[4] Prezidentské volby v roce 2007 Kibaki těsně vyhrál, jeho hlavní protivník Raila Odinga ho však obvinil ze zmanipulování výsledků. Následovala vlna protestů, které přerostly v krvavé konflikty[4] mezi Kikuji a národností Luo, z níž pochází Odinga.[5] Teprve v únoru 2008 bylo uzavřeno příměří a Odinga byl jmenován předsedou vlády. V roce 2010 proběhlo další referendum o změně ústavy, tentokrát se Kibakimu podařilo svůj návrh prosadit. Podle ústavy už nesměl potřetí kandidovat na prezidenta a předal moc Uhuru Kenyattovi.

Kibaki měl pověst technokrata a pragmatika, na rozdíl od většiny afrických vůdců se vyhýbal siláckému vystupování a vytváření kultu osobnosti, konflikty se snažil řešit dohodou.[6] Na počátku své vlády vyhlásil program boje s přebujelou korupcí a za zefektivnění státní správy, který však neskončil příliš úspěšně.[7] Zpočátku se mu dařilo nastartovat keňskou ekonomiku,[4] která rostla až o sedm procent ročně, ale politický neklid v zemi a Světová finanční krize 2008 tento proces zastavily.[8] Kibaki po odchodu z funkce patří k nejbohatším Keňanům, trvá však na tom, že se nijak neobohatil ze státní pokladny.[9]