Muzeum Šumavy Sušice

V roce 1880 přišel sušický učitel Josef Holík s myšlenkou vytvořit muzeum pro region větší části Šumavy a Pošumaví. Za tímto účelem zveřejnil 25. ledna 1880 v místních novinách Posel ze Sušice přímou výzvu sušickým radním. Jelikož ve zdejším regionu žádné muzeum ještě neexistovalo, byla jeho žádost schválena již v dubnu téhož roku. Původní název muzea měl znít Šumavské muzeum v Sušici. Své první prostory muzeum získalo v budově sušické radnice, kde mu byla vyhrazena jedna místnost. Díky četným darům, které přicházely jako odezva na Holíkovu výzvu, získalo muzeum o dva roky později lépe vyhovující místnosti po občanské záložně. Bylo dokoupeno vybavení potřebné k uložení a péči o stále se rozrůstající sbírky. V roce 1893 Josef Holík umírá a jeho místo zaujímá odborný učitel Jan Taul. Ačkoliv se snaží v Holíkově práci pokračovat, u tehdejšího zastupitelstva města nenachází pochopení.

Betlém v muzeu Šumavy

V roce 1895 se sušické muzeum s úspěchem účastnilo i Národopisné výstavy v Praze, kde představilo bohatou kolekci exponátů. I přes tento fakt sušická radnice o rok později zvažovala pronájem muzejních prostor bernímu úřadu a sbírky umístit do obecní šupárny (bývalé vězení pro lehčí přestupky), které byly pro tento účel naprosto nevhodné. Jen díky zásahu a finanční podpoře od České spořitelny bylo tomuto kroku zabráněno. Po rezignaci Jana Taula v roce 1904 se novým správcem muzea stal Vojtěch Maštovský. Od roku 1909 zde působil profesor Karel Kramář a po něm, v roce 1912, nastoupil do vedení muzea Kajetán Turek. S jeho příchodem nastává etapa rozvoje. K muzeum se na čas připojilo i Okresní zemědělské muzeum a městský archiv. Kajetán Turek získal od rady města Sušice příslib finanční podpory a přišel s myšlenkou, že by muzeum mělo mít vlastní budovu.

V roce 1934 se muzeum přestěhovalo do prostor renesanční budovy bývalého děkanství na sušickém náměstí. V roce 1942 Kajetán Turek zemřel a vedení muzea se na přechodnou dobu ujal jeho syn Luboš. Po válce bylo vedení muzea svěřeno městskému archiváři profesoru Antonínu Janákovi.

Během války a krátce po ní byla činnost muzea výrazně utlumena. Do sbírek se začaly soustřeďovat nejrůznější předměty z konfiskátů, na které se zde konaly dražby. V archivu se kupily německé knihy, které si lidé volně přebírali. V roce 1951 vyčistili pracovníci muzea pod vedením Josefa Kůse a za pomoci žáků sušického gymnázia sbírky od předmětů, které do nich nepatřily. Téhož roku také započaly práce na instalaci nové expozice podle libreta Vladimíra Holého, na níž se podíleli odborní pracovníci z Národního muzea v Praze. Expozice byla slavnostně otevřena 7. dubna 1956.

Velké změny přinesl rok 1960, kdy došlo k reorganizaci územních celků a vzniku okresů. Historický okres Sušice byl po téměř sto letech zrušen a začleněn do okresu Klatovy. Z těchto důvodů byla v roce 1967 integrována muzea v Kašperských Horách a v Železné Rudě do jednoho celku se jménem Muzeum Šumavy. Vedení muzea dodnes sídlí v Sušici.

Muzeum v současné době patří mezi vlastivědná víceoborová muzea. Své rozsáhlé sbírky prezentuje v budově na sušickém náměstí a v pobočkách v Železné Rudě, Kašperských Horách, Dobré Vodě. Sbírkový fond zahrnuje především památky šumavské a pošumavské provenience. Od roku 1988 pracuje při muzeu i Záchranná stanice pro handicapované živočichy.

Sušické muzeum seznamuje návštěvníky především s historií sirkařské výroby a s dějinami sklářství na Šumavě. Mezi nejzajímavější exponáty patří ojedinělý cínový soubor nádobí pocházející z přelomu 16. a 17. století z rodiny sušického měšťana Adama Čecha, nebo sbírka skla věnovaná muzeu jeho dlouholetým příznivcem Bruno Schreiberem.

Mezi další sbírky muzea Šumavy patří: Numismatická sbírka, Etnografická sbírka, Uměleckoprůmyslové sbírky, Věda, technika, průmysl, Archeologická a historická sbírka, Sbírka zbraní, Sbírka výtvarného umění, Sbírka uměleckého řemesla, Sbírka písemností a tisků, Sbírka negativů a diapozitiv, Sbírka fotografií, pohlednic, filmů a zvukových záznamů, Sbírka modelů, Entomologická sbírka, Botanická a zoologická sbírka, Geologická a mineralogická sbírka a sbírková knihovna.

Odbornou činnost muzea zajišťují specializovaná pracoviště:

• Historické pracoviště v Sušici a v Kašperských horách se věnuje studiu a zpracování regionálních dějin. Provádí i výzkumnou a dokumentační činnost v terénu. Odborní pracovníci se také podílejí na přednáškách, publikacích a tvorbě výstav a nových expozic.
• Přírodovědné pracoviště se stará o geologickou expozici, geologickou a mineralogickou sbírku i o botanické sbírky. Funguje zde také Záchranná stanice pro handicapované živočichy.

Vlastivědný sborník Muzea Šumavy vychází v pravidelném intervalu dvou let. Obsahuje studie z oblasti dějin a umění, archeologie a historie, a také četné regionální příspěvky ze společenských i přírodních věd. Součástí sborníku je i barevná obrázková příloha.

Odborní pracovníci publikují v regionálním i odborném tisku, jejich příspěvky se objevují ve sbornících jiných institucí anebo ve sbornících příspěvků z odborných konferencí. Jejich články zaměřené na témata z regionální historie se pravidelně objevují v regionálním i odborném tisku.

• Jan Lhoták. Dějiny fotografie v Sušici
• Jitka Lněničková a kol. Sbírka skla Bruno Schreibera I. a II.
• Jitka Lněničková. Lötz/série II. Sklářské střihy z let 1900 až 1914
• kolektiv autorů. Vlastivědný sborník muzea Šumavy
• Jitka Lněničková. Šumavské sklářství (německy)
• Josef Váchal a Jiří Kornatovský. Hory a srdce
• Jan Royt. Gabreta Sancta – Svatí patroni a ochránci střední Šumavy ve výtvarném umění

• Oficiální stránky
• Muzeum Šumavy Sušice na stránkách města Sušice
• Muzeum Šumavy Sušice na Kudy z nudy
• Mechanický betlém v pořadu ČT Toulavá kamera
• Muzeum sirek v pořadu ČT Toulavá kamera