Mutina

Mutina († 26. října 1108[pozn. 1]) byl český velmož a litoměřický kastelán z rodu Vršovců.

Mutina
Úmrtí 26. října 1108
Rod Vršovci
Otec Božej
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Památník rodu Vršovců ve Vraclavi

Mutina je poprvé zmiňován k roku 1096, kdy byl vyhnán z Čech knížetem Břetislavem II. Tehdy kníže Břetislav II. bojoval na straně Vladislava I. Hermana proti Zbyhněvovi v Polsku a kvůli podezření, že Mutina jednal s nepřítelem, ho Břetislav nechal vykázat ze země a odňal mu funkci kastelána v Litoměřicích. Vypovězen byl rovněž Božej, další čelný představitel rodu Vršovců. Posléze však byli oba přijati na polském dvoře.[4]

A když již byl založen řečený hrad Kamenec, kníže Břetislav, než odtud odjel, pojav stranou Mutinu, syna Božejova, svého pobočníka a důvěrníka, vytýkal mu mnohé věci, jimiž ho častokrát urazil, a řekl: „Já, kdybych se nebál uraziti Boha, věru bych ti dal vyloupiti oči, jak sis zasloužil; ale nechci tomu, protože je veliký hřích, co prst Boží učinil na člověku.“ A propustiv s ním toliko dva bojovníky, vzdálil ho od svého obličeje a boku, a poslav ho do Čech, dal zabaviti všechno jeho jmění.
 Kosmova kronika[5]

Před Vánoci roku 1100 byl spáchán atentát na knížete Břetislava II., a ačkoli není zosnovatel přímo znám, nařčení padlo na Mutinu a Božeje.[6] Jakmile se vlády v knížectví chopil Bořivoj II. v roce 1100, Mutina společně s Božejem přispěchali zpět do Čech, kde jim na jejich žádost Bořivoj II. navrátil úřady litoměřického kastelána a žateckého purkrabího.[7] Později se ale Svatoplukovi Olomouckému podařilo vzbudit v Bořivojovi II. nedůvěru k Mutinovi a Božejovi, již měli být dle Bořivojova plánu potrestáni. Mutinovi a Božejovi se ovšem povedlo utéct k Bořivojovu bratrovi Vladislavovi, kterého Mutina s Božejem vyzývali k zásahu proti Bořivojovi. Vladislav proto poslal pro Svatopluka Olomouckého, jenž sesadil Bořivoje z trůnu a 14. května 1107 Svatopluk usedl na český knížecí stolec.[8]

V září 1108 uspořádal římský král Jindřich V. tažení do Uher, jehož se zúčastnil i kníže Svatopluk Olomoucký, správou země pověřil Mutinu a palatina Vacka. U česko-polského pomezí však polský kníže Boleslav III. Křivoústý, spojenec uherského krále, připravil své vojsko a posléze začal postupovat do Čech. Mutina s Vackem se kvůli polské přesile stáhli hluboko do vnitrozemí, Poláci nakonec poplenili Kladsko a vtrhli i na Hradecko, později ale polská armáda odešla.[9][10] Mutina se během těchto potyček odvážil sejít se svým strýcem Nemojem a navazoval patrně i kontakty s Bořivojem II., pobývajícím v Polsku. Velmož Vacek tak informoval knížete Svatopluka o Mutinově zradě.[11] To vyvolalo rozzuření u knížete Svatopluka, který k 26. říjnu roku 1108 svolal shromáždění velmožů do hradu Vraclavi, kde Mutinovi vyčetl jeho zradu. Přikázal ho neprodleně popravit. Smrt se nevyhnula ani Mutinovým synům a dalším příbuzným, ostatní Vršovce nechal Svatopluk zatknout.[12][13]

Zaznělo zmatené reptání a svým souhlasem rozpálili ducha knížete, hněvem hořícího, aby se ještě více rozhořel. Vtom dal kníže po straně pokyn přítomnému katu, jenž byl do jeho záměru zasvěcen, a vyšel ven. Ten se ihned vrhl na Mutinu, jenž nic takového netušil. Jak podivná byla trpělivost toho kmeta! Při dvou ranách seděl bez pohnutí, a při třetí, když se pokusil vstáti, byl zabit.
 Kosmova kronika[14]

Odkazy

Poznámky

  1. Datum Mutinovy smrti neuvádějí historici zcela jednotně, záleží na interpretaci pramenů. Václav Novotný soudil, že k vraždění ve Vraclavi (a tedy i k zabití Mutiny) došlo 27. října 1108.[1] Stejné datum je i v knize Františka Čapky.[2] Naproti tomu Marie Bláhová uvádí datum 26. října 1108.[3]

Reference

  1. NOVOTNÝ, Václav. České dějiny Dílu I. část 2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1249 s. S. 456.
  2. ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 1998. 815 s. ISBN 80-85983-51-6. S. 64.
  3. BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 496.
  4. BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 479. [Dále jen: Velké dějiny].
  5. Kosmas. Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina. Praha: Melantrich, 1947. 228 s. Dostupné online. S. 146–147. [Dále jen: Kosmova kronika].
  6. Velké dějiny, s. 486
  7. ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí (1034–1198). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 674 s. ISBN 80-7106-196-4. S. 129. [Dále jen: Čechy knížecí].
  8. Velké dějiny, s. 492
  9. NOVOTNÝ, Václav. České dějiny Dílu I. část 2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1249 s. S. 451–453. [Dále jen: České dějiny].
  10. Velké dějiny, s. 495–496
  11. Čechy knížecí, s. 132–133
  12. České dějiny, s. 454–455
  13. Velké dějiny, s. 496
  14. Kosmova kronika, s. 168

Literatura

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.