Mustafa Abdul Džalíl

Mustafa Mohamed Abdul Al Džalíl, (* 1952 Bajdá; arabsky: مصطفى عبد الجليل‎) nejčastěji anglicky Abdul Jalil, nebo také Abdul-Jelil, Abdul-Jalil, Abdel-Jalil, Abdeljalil o Abud Al Jeleil), je libyjský politik a od 5. března 2011 předseda přechodné rady v Libyi.

Mustafa Abdul Džalíl مصطفى عبد الجليل
Předseda dočasné národní přechodné rady
Ve funkci: 5. březen 2011 – 8. srpen 2012
Předseda vlády	Baghdadi Mahmudi
Libyjský ministr spravedlnosti
Ve funkci: 10. leden 2007 – 21. únor 2011
Narození	1952 Bajdá, Libyjské království
Alma mater	Libyjská universita
Profese	soudce
Náboženství	Islám
Commons	Mustafa Abdul Jalil
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mustafa Abdul Džalíl získal vzdělání na fakultě Univerzity Libye na Katedře práva šaría, práva v arabském jazyce a islámských studií. Své vzdělání dokončil v roce 1975, a v roce 1978 byl jmenován soudcem. Ačkoliv během své soudcovské kariéry získal pověst soudce který průběžně soudil v nesouladu s práními režimu[1], stal se v roce 2002 soudcem Odvolacího soudu a dvakrát potvrdil trest smrti pro zadržované bulharské sestry.[2] V roce 2007 pak získal s podporou Sajfa Isláma, který podle BBC chtěl ukázat reformní tvář režimu, funkci ministra spravedlnosti.[3]

Ve funkci ministra spravedlnosti si však již získal přízeň lidskoprávních organizací a západních zemí, jenž oceňovaly jeho reformní snahy, konkrétně pak boj proti svévolnému zatýkání.[3][4][5]

Střety s konzervativními představiteli režimu, včetně Muammara Kaddáfího osobně, vyústily v roce 2010 v bezprecedentní projev odporu vůči režimu. V televizním projevu Všeobecnému lidovému kongresu oznámil že hodlá rezignovat na svou funkci, přičemž vyčetl institucím Džamáhíríje zadržování politických vězňů a nedostatečné informovaní rodin o situaci jednotlivých vězňů. Muammar Kaddáfí následně jeho rezignaci odmítl.[3]

V únoru roku 2011 byl vyslán vládou na východ země aby pomohl režimu urovnat povstání, nicméně dle jeho vlastních slov odešel z funkce kvůli nesouhlasu s nepřiměřeným použitím síly proti protestujícím.[3]

Po zformování Dočasné národní přechodové rady se pak stal jejím předsedou, jako takový je i zmíněn v zakládací listině uveřejněné 5. března 2011.[6]