Murad IV.

Murad IV. byl dlouhou dobu pod kontrolou svých příbuzných a během prvních let vlády místo něj vládla jeho matka Kösem Sultan. V říši však vypukla anarchie, byrokracie, vojenské konflikty a vládu nad městy převzali despotičtí tyrani; Safíovská dynastie neustále útočila na Irák, v severní Anatolii vypukly vzpoury a v roce 1631 janičáři vtrhli do paláce, kde zabili velkovezíra a mnoho dalších. Murad IV. se pojistil, aby neskončil jako jeho starší bratr Osman II. (který byl zavražděn), a začal uplatňovat svou moc.

V roce 1628, kdy mu bylo šestnáct let, nechal pro výstrahu popravit svého švagra Karu Mustafu Pašu (manžela své sestry Fatmy Sultan a guvernéra Egypta).

Jeho pravá autoritativní vláda začala asi roku 1632, kdy sesadil všechny tyrany, vymýtil korupci nahromaděnou za vlády posledních několika sultánů a nastolil pořádek, který už léta vůbec neexistoval. Taky obnovil autoritativní majestát panovníka. Murad IV. za své vlády zakázal v Istanbulu požívání alkoholu, tabáku, opia a kávy. Za porušení zákazu nechával viníky ihned popravit. Údajně se v noci procházel v ulicích v civilním oblečení a kontroloval, jak poddaní plní jeho rozkazy. V případě porušování zahodil svůj oblek a vyřešil situaci okamžitě svýma vlastníma rukama. Stejně jako jeho předek Selim II. posedával v kiosku u vody nedaleko paláce Seraglio a střílel šípy na kolemjdoucí nebo na projíždějící čluny, které se k němu přiblížily příliš blízko. Obnovil také velmi kruté soudní tresty; díky tomu byl popraven velkovezír za to, že zbil svou tchyni.

Vláda Murada IV. byla významná především Osmansko-Safíovskou válkou (1623–39) proti Persii (dnešní Írán), kde si Osmané násilím podmanili Ázerbájdžán, okupovali Tabríz a Hamadán a nakonec v roce 1638 opět obsadili Bagdád. Po válce byla sepsána Zuhabská dohoda, která uznala změnu hraničního území; část Amasye, východní Arménie, východní Gruzie, Ázerbájdžán a Dagestán patřily k Persii, zatímco západní Arménie a západní Gruzie zůstala pod osmanskou nadvládou. Mezopotámie tedy díky Peršanům zanikla. Hranice se po válce ustálily a v téměř stejné podobě zůstaly dodnes; v dnešní době ale rozdělují Turecko, Irák a Írán.

Během obléhání Bagdádu v roce 1638 město vydrželo odolávat čtyřicet dní, než nakonec kapitulovalo.

Murad IV. sám osobně vedl osmanskou armádu v posledních letech války.  

Zatímco Murad tábořil u Bagdádu, setkal se s vyslanci mughalského císaře Šáhdžahána, kteří mu ukázali kusy jemně vyšívané látky, a dokonce i brnění. Murad jim na oplátku daroval nejlepší zbraně, sedla a kaftany, které odeslali jako dar vládci až do Mughalské říše.

O konkubínách Murada IV. se mnoho neví, jelikož po jeho smrti žádný z jeho synů nežil, a tak neměl přímého pokračovatele rodu. Mnoho historiků považuje za jeho jedinou konkubínu Ayşe Sultan; až ke konci vlády se měla objevit druhá konkubína, nejspíše se jménem Sanevber. Je tedy možné, že měl dlouho jen jednu souložnici, dokud mu nebyla poslána jiná, a nebo měl nespočet konkubín, ale jen dvě byly povýšeny na Haseki sultan.

Murad IV. měl 10 synů, žádný z nich však nedosáhl dospělosti, všichni zemřeli v dětském věku ještě před Muradovou smrtí:

• Şehzade Ahmed (21. prosince 1628–1639)
• Şehzade Numan (1628–1629)
• Şehzade Orhan (1629–1629)
• Şehzade Hasan (březen 1631–1632)
• Şehzade Suleiman (2. února 1632–1635)
• Şehzade Mehmed (8. srpna 1633–1640)
• Şehzade Osman (9. února 1634–1635)
• Şehzade Alaeddin (26. srpna 1635–1637)
• Şehzade Selim (1637–1640)
• Şehzade Mahmud (15. května 1638–1638)

Sultán Murad měl 3 dcery:

• Kaya Sultan, přezdívaná Ismihan (1633–59), v roce 1644 byla provdána za Abazu Meleka Ahmeda Pašu, který byl v letech 1638–51 vezírem
• Safiye Sultan, v roce 1659 provdána za Abaza Huseina Pašu, vezíra v letech 1674–75
• Rukiye Sultan, zemřela v roce 1696, poprvé provdána za Divrikli Ibrahima Pašu, podruhé za Gürcü Mehmeda Pašu