Muchomůrka tygrovaná

Klobouk dosahuje průměru 6–10 cm. Je polokulovitý, pak sklenutý, ve stáří plochý s hladkým povrchem, okrově až tmavě hnědý, pokrytý bílými bradavkami. Okraj mívá většinou hřebenitě rýhovaný. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné. Bílý dosti štíhlý třeň nese úzký hladký prsten. Bázi má hlízovitou, nesoucí bradavičnatou pochvu. Bílá dužnina vykazuje nenápadnou příjemnou vůni a jemnou chuť. Výtrusný prach je bílý.

Roste od června do října v listnatých i jehličnatých lesích, v některých oblastech hojně. Častější je v nižších polohách, ve vyšších polohách se objevují formy s kloboukem na okraji bez rýhování.[1]

Hlavními jedy muchomůrky tygrované jsou látky na bázi isoxazolu – zejména kyselina ibotenová, muscimol a muscazon. Za toxicitu jsou zodpovědné zejména první dvě zmíněné látky.[2] Naopak muskarin se téměř vůbec nevyskytuje.[3] Pozření muchomůrky tygrované je jen vzácně smrtelné, na rozdíl od smrtelně nebezpečné muchomůrky zelené (A. phalloides) – z více než stovky zaznamenaných případů otravy muchomůrkou tygrovanou nebyl ani jeden smrtelný.[4] Prognóza pacientů se zhoršuje se zvyšujícím se množstvím pozřených muchomůrek.[5][6][7] Ve větším ohrožení jsou hlavně osoby s poruchami oběhové soustavy a srdce.[8] První příznaky se projevují za cca 0,3–6 hodin (průměrně 2,5 hodiny) po požití pokrmu.[4] Dostavují se nejen zažívací problémy a zraková a časová dezorientace a také blouznění – účinek není vzdálený alkoholové opilosti.[4][9]  

Otravu muchomůrkou tygrovanou doprovázejí halucinace, podobné jako při požití lysohlávek nebo muchomůrky červené. Ale na rozdíl od nich muchomůrka tygrovaná obsahuje více toxických látek, navíc jejich obsah se velmi liší kus od kusu.

• 
  Plodnice muchomůrky tygrované s hladkým, nerýhovaným prstenem
• 
• 
•