Mucholapka podivná

Mucholapku popsal ve svém dopisu Linnému botanik John Ellis roku 1769. Rostlině dal jméno „Dionaea" (Dione – česky Diana – je jméno římské bohyně lovu). Dionaea roste pouze v malé oblasti severoamerického státu Jižní Karolína – v asi 120 km okolí města Charlestonu. Rostlina byla ve Spojených státech už v minulém století tak známá, že ji byl sbírat coby dárek dokonce i tehdejší prezident Spojených států Thomas Jefferson. Bohužel, popularita a výjimečnost mucholapkám moc neprospěly a rostliny lze dnes v přírodě nalézt jen velmi vzácně. Víc než zájem sběratelů však mucholapku potlačuje ničení jejich přirozených stanovišť – slatinišť, kde roste v porostech ostřic a vlhkomilných trav společně se špirlicemi, rosnatkami a tučnicemi.

Nejvýraznější rysem mucholapky je její lapací list. Lapací list se skládá z řapíku a svěrací čepele, která dosahuje až do rozměrů 3 cm. Čepel je půlená tak, že její dvě poloviny mezi sebou svírají úhel 40 až 50°. Její lem tvoří tuhé, špičaté výrůstky, které následně zabraňují kořisti v úniku. Podél okrajů se dále táhnou nektarové žlázy vábící hmyz. Střed lapacího listu je na rozdíl od zbytku zelené rostliny zabarvený do červena – v této oblasti se na povrchu vyskytují trávicí žlázy. Na obou polovinách lapacího listu se vyskytují 3, zhruba 2 mm dlouhé chlupy emergentního původu. Jejich podráždění je spouštěcí mechanismus k uzávěru pasti, fungující na principu změn elektrického potenciálu na povrchu pokožky listové čepele.

Listy mucholapky jsou uspořádány v přízemní části rostliny v růžicovitém tvaru a skládají se z rozšířeného řapíku, oválného tvaru, a lapací čepele. Poměr velikostí řapíku a lapací čepele se v průběhu roku výrazně mění. V zimě je výrazně vyvinutý oválný řapík, zatímco lapací čepele jsou malé, a naopak v létě, kdy je hojnost kořisti, jsou lapací čepele velké a řapík redukován na téměř normální nerozšířený řapík.

Podzemní část rostliny tvoří cibulovitý útvar, vznikající spojením zesílených spodků listů. Pomocí tohoto cibulovitého orgánu, je rostlina schopná přežívat období sucha a případně i požáry, které v oblastech jejího výskytu nastávají. Její kořeny sahají do hloubky zhruba 10 cm pod zem.

Květ mucholapky je pětičetný, bíle zbarvený. Květy dosahují velikosti okolo 1,5 cm a jsou seskupeny v hustém květenství na vysokém stvolu. Ke kvetení u mucholapky dochází koncem května až začátkem června.

Semena mucholapky jsou lesklá, černá hruškovitého tvaru.[2][3]

Loví drobný lezoucí a létavý hmyz, například mravence, pavouky, mouchy, ale třeba i vosy. V součtu je však její primární zdroj potravy lezoucí hmyz, paradoxně k jejímu jménu mouchy tvoří pouhé setiny z její kořisti. Kořist láká na sladký nektar, který produkuje na okrajích lapacího listu. Na vnitřních stranách obou polovin lapacího listu se nacházejí zpravidla tři na pohyb citlivé chlupy emergentního původu. K tomu, aby past zaklapla, je třeba v rozmezí několika sekund opakovaně podráždit alespoň dva z nich. Rostlina tak pozná, že se pravděpodobně jedná o hmyz a zbytečně se nevysiluje klapáním naprázdno při náhodném podráždění.

Vlastní pohyb pasti je na rostlinu velmi rychlý, sevře se plynulým pohybem asi za půl sekundy (za vhodných podmínek i rychleji). Uzavřením čepelí lapacího listu je následně znemožněn únik hmyzu.

Po prudkém sevření obou polovin lapacího listu jejich svíravý pohyb pomalu pokračuje dál a rostlina nejprve chemickými receptory zjišťuje, zda ulovila kořist. Pokud ano, okraje pasti hermeticky přilnou k sobě a dovnitř je napuštěna trávicí šťáva. Pokud ne, zbytečně sklaplý list "pozná" svůj omyl (př. kapka vody, aj.) do dvou dnů a znovu se rozevře. Snaha hmyzu vyprostit se v kombinaci se stálým tlakem čelistí pasti zajistí, aby se kořist dostala do optimální polohy.

Z vnitřní strany lapacího listu se začnou uvolňovat trávicí enzymy (hydrolázy, peroxidáza, chitináza), které kořist za několik dní (cca 7–10) rozloží, takže z ní zbude jen tvrdý skelet (chitinová schránka hmyzu). Ten je však také částečně rozkládán, jelikož mucholapka má na rozdíl od většiny ostatních masožravých rostlin enzym chitinázu, který umožňuje chitinové schránky rozkládat.[4] Následně se past opět rozevře a čeká na další hmyz. Sklapnout s kořistí past může asi dvakrát nebo třikrát, naprázdno asi šestkrát (max. desetkrát), poté odumírá.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mucholapka podivná na Wikimedia Commons
• Galerie mucholapka podivná na Wikimedia Commons
• Taxon Dionaea muscipula ve Wikidruzích
• Slovníkové heslo mucholapka podivná ve Wikislovníku
• Kniha Masožravé rostliny/pěstování/Dionaea ve Wikiknihách
• mrjs.iplace.cz – popis a pěstování mucholapky
• Návod na přesazení mucholapky podivné