Mravčíkovití

Vzhledově jde o značně variabilní čeleď, což je dáno různými ekologickými strategiemi. Hlavohruď bývá klenutá, zadeček často velký až masivní (ne u všech druhů). Oči jsou uspořádány ve třech řadách (4+2+2). V očích je reflexní vrstva tapetum lucidum. U kořene chelicer jsou lysé hrbolky. Chelicerové drápky jsou krátké. Makadla samic mají nápadný drápek. Na hřbetě zadečku bývá u některých druhů lesklé skutum (sklerotizovaná destička).[2]

Většina mravčíkovitých napodobuje mravence a toto napodobování používá jako agresivní mimikry, neboť mravence díky tomu loví. Ačkoliv se některé druhy mravencům vzhledově podobají poměrně výrazně, většina z nich je podobná jen vzdáleně. Mravence však připomínají svým pohybem, předním párem nohou, který je vztyčený a imituje tykadla, a také kutikulou. Žijí poblíže hnízd mravenců a své mimikry využívají k průniku mezi ně a bezpečnému úniku. Svýma předníma nohama se dotýkají tykadel mravenců, jak to oni činí mezi sebou. Lov probíhá tak, že pavouk rychle zaútočí na svou oběť, kousne ji do nohy či tykadla, a pak se stáhne a vyčkává, až jeho jed mravence parylyzuje. Následně se vrátí a kořist si odnese stranou, kde ji zkonzumuje. Pokud cestou potká jiné mravence, používá uloveného jedince jako zástěrku. Ostatní mravenci pavouka a jeho oběť považují za člena kolonie vynášejícího mrtvého druha z hnízda, jak je jejich zvykem.[2]

Svými mimikry se rovněž chrání před predátory, neboť mnoho z nich považuje mravence za nevhodnou a nebezpečnou kořist a loví je v menší míře než pavouky (např. parazitické vosy).

Mravčíci si často zhotovují hnízda poslepovaná z kamínků, která připomínají iglú (rod Zodarion). Tato iglú pak přilepí na spodní stranu kamenů či jiných předmětů ležících na zemi. Samice do hnízd umísťují kokon a probíhá v nich i vývoj mláďat.[2]