Mpande

Mpande se narodil v Babanangu v Zululandu jako syn Senzangakhona kaJamaa (1762-1816) a jeho deváté ženy Songiy kaNgotsha Hlabisy. Byl považován za slabého ve srovnání s jeho současníky. Mpande očividně nejevil zájem o politiku Zulů.[1]

Když Dingane utrpěl drtivou porážku v Bitvě u Krvavé řeky v prosinci roku 1838, jeho porážka s Búry vedla k nepokojům, které se Dingane pokusil zastavit tím, že odstranil potenciální nástupce jako např. Mpandeho. V září 1839 se vzepřel svému bratrovi, který požadoval jeho podporu ve válce proti Swaziům. Ze strachu, že by byl zabit, kvůli podpoře Dinganea, Mpande vedl tisíce Zulů do Búrské republiky Natalia. Búrové v čele Andriesem Pretoriusem a Gertem Rudolphem se rozhodli podpořit Mpandeho, doufajíce se, že získají ústupky, pokud by vyhnali Dinganeho. V lednu 1840 armáda vedená Nongalazem porazila Dinganeho v Bitvě u Maqongqa. Poté byl Mpande prohlášen králem.

V roce 1843 Mpande nařídil smrt jeho bratra Gqugqu, který byl nařčen ze spiknutí s cílem zabít krále. 

V 50. letech 19. století, Mpande začal zpočátku útočit na oblasti v okolí království Zulů. Tyto kroky vyústily v invazi do Svazijska v roce 1852. Swaziové byli pod vazalstvím se Zululandem, ale fakticky byli nezávislí pod králem Mswatim II. Podle historika Filipa Bonnera, Mpande chtěl Svazijsko pod jeho kontrolou, protože se obával expanze Búrů z Natalu.