Moutohora

Na ostrově se nacházejí zbytky maorského osídlení (obydlí a zahradní terasy). Maorové ostrov obývali až do začátku 19. století. Ve 30. letech 19. století na ostrov přišli první evropští osadníci, kteří zde vybudovali velrybářskou základnu.[1] Ta byla poté kdy se lovcům nepodařilo ulovit ani jednu velrybu, po několika letech opuštěna. Později, koncem 19. století byla na ostrově těžena síra, kterou zpracovávala rafinérie v Aucklandu. V roce 1895 byla těžba z důvodu nízké kvality suroviny zastavena. Těžbu síry zde dosud připomínají některé místní názvy, jako je údolí Sulphur Valley a zátoka Sulphur Bay. V těchto lokalitách dosud připomínají někdejší sopečnou aktivitu místní horké prameny. V roce 1915 se na ostrově Moutohora začal pro potřeby stavby přístavní hráze ve Whakatane těžit kámen. celkem zde bylo během pěti let vytěženo 26 000 tun kameniva.[1]

Ostrov Moutohora byl v roce 1965 vyhlášen přírodní rezervací, v roce 1984 bylo území vykoupeno státem. V roce 2012 byl upraven a doplněn status zdejší přírodní rezervace.[1]

Ostrov představuje vynořený zbytek vulkanického komplexu, tvořeného převážně dacito-andezitovými horninami. Vulkán byl naposledy aktivní začátkem holocénu, v současnosti jsou jedinými projevy neukončeného vulkanismu kyselé termální prameny a fumaroly, které se nacházejí nedaleko centrálního dómu ostrova.

Na ostrov bývají pro turisty organizovány výlety lodí z přístavu Whakatane, vzhledem ke zpřísněné ochraně mají povolení na pořádání těchto exkurzí jen dva operátoři.[2] Návštěvníci musejí mít vyřízeno příslušné povolení, které vydává kancelář Department of Conservation v Opotiki. V době zvýšeného nebezpečí požárů je vstup na ostrov zakázán.[1]